Dojetí je na místě. Vrbovi se v Plzni povedla i závěrečná tečka
Na žádném jiném ligovém stadionu se o víkendu nebrečelo dojetím. Jen v Plzni. Emotivnější rozlučku s trenérem jsme v české lize ještě neviděli, Pavel Vrba si podobný aplaus bezesporu zaslouží. Nemá cenu znovu opakovat, jak radikálně se pod jeho rukama za pět let proměnil a vyletěl z podprůměru na absolutní špičku, kde se dokázal udržet. A povedla se mu i závěrečná tečka.
V porovnání s domácími tituly i postupy do Ligy mistrů jde o zdánlivou banalitu. Ale uznání také zaslouží způsob, jakým Plzeň zvládla období od chvíle, kdy Vrba oznámil odchod k reprezentaci. Stačí si vzpomenout, jak rozbouřené emoce plály ve chvíli, kdy se tato novina rozletěla do světa.
V prvních reakcích někteří mluvili o zradě, zpochybňovala se mnohaletá přátelství… Zdálo se, že ani přestup několika nepostradatelných opor (Jiráček, Darida), či aféra s Křetínského kabelou, nezatřásla atmosférou kolem Plzně tolik, jako Vrbovo sbohem. Navzdory tomu, jak moc bylo očekávané.
V lize zbývalo odehrát dva zápasy – a ty přinesly Viktorii dvě vítězství. A solidní šanci, že na jaře bude bojovat s velkou pravděpodobností jako jediný z ligového startovního pole o titul se Spartou, která se drží v čele tabulky s pětibodovým odstupem.
V závěru ligového podzimu se dalo ještě hodně pokazit. Nakonec se místo toho ukázalo, že Pavel Vrba neopouští Plzeň ve chvíli, kdy začíná nabírat sestupný kurz. A to je dobrý vklad pro jeho nástupce.
