Je to paradox. Cítím se skvěle, v brance jsem úplně v pohodě podobně jako na začátku minulé sezony nebo nedávno na Světovém poháru, a přitom se výsledkově nedaří. Celkově nám to s Detroitem nejde. Potácíme se dole v tabulce, to není příjemné pro nikoho v týmu. Pak padají góly na koncích třetin. Vedeme o gól, je minuta do konce a inkasujeme... Stalo se mi to tak dvakrát, je to frustrující.
Když se nedaří, tak vám to tam takhle napadá i v poslední minutě. Nebo dostáváte různé góly po odrazech zpoza brány, útočník je před vámi sám... Nebo vás ještě někdo přilehne.
Věřím, že se to otočí. Sezona je moc dlouhá na to, aby to tak bylo pořád. Osobně se to snažím nevnímat. Samozřejmě, nejsme v tabulce tam, jak bychom si přáli být. Začátek není ani pro mě osobně úplně ideální, ale takový je hokej. Jede se dál. Snažím se být v pohodě, trénuju, makám naplno. A když se do brány dostanu, budu sezase snažit chytat jako vždycky. Musím prostě podat co nejlepší výkon a věřit, že se to otočí. A bude to zase lepší.
Jsem rád, že na tom můžu pracovat s novým trenérem brankářů. Od začátku sezony jím je Jeff Salajko, známe se ještě z farmy Grand Rapids. Jsem rád, že ho tady mám. Pomáhá mi. Změnili jsme hodně. Pomohl mi i Petr Jaroš na Světovém poháru. S Jeff em teď děláme cvičení pořád dokola, musím říct, že mi to hodně pomáhá ve vývoji. A jistě mi to pomůže i do budoucna.
Samozřejmě, kdyby za tím byly i týmové výsledky, tak by to bylo ještě lepší.
Kdyby se dařilo vyhrávat, byli bychom na špici tabulky, byla by větší pohoda. Ale svět nekončí, jedeme dál. Rozhodně máme co napravovat.
Na čem s trenérem pracujeme? Hokej se mění, vyvíjí. Třeba rychlost v zóně je čím dál vyšší, takže se snažím být v bráně klidnější, nelítat. Puky se všude odráží, snažím se dobře menežovat svoji pozici v bráně. Věřím, že to časem bude znovu i na výsledcích vidět.
V klubu nám neřekli, jestli je teď Jimmy Howard znovu jednička a já dvojka. Jen za mnou přišel právě trenér gólmanů a říkal, že to bude zápas od zápasu. Komu se bude víc dařit, ten bude chytat. To je pochopitelné. Jsme dole, potřebujeme se zvednout, dostat senahoru. Uvidíme, jak to půjde.
Že bych byl pod větším tlakem díky nové a lepší smlouvě, to bych neřekl. Vlastně je to asi poslední, nad čím člověk v takové chvíli přemýšlí. To pro mě nehraje roli, nezabývám se tím. Ale víte, jak to chodí. Detroit je hokejové město, fanoušci jsou tady zvyklí na úspěchy a na to, že Detroit vedl ligu. To se teď nedaří. A já nejsem jediný, o kom se tady fanoušci vyjadřují. Je to jejich názor. Kdo do toho ale nevidí, nebo neví, jak to v NHL chodí, tak mu jej nevyvrátíte.
Jinak jsme se byli podívat, jak roste naše nová aréna. Jedou sedm dní v týdnu, dělají dvojité šichty, všechno v plném proudu. Je toho tam ještě hodně na práci, ale věřím, že to zvládnou do příští sezony. Těšíme se. Říkají, že to bude jedna z nejmodernějších arén v Americe. A z toho, co jsme zatím viděli, to asi bude fakt krása. Což je dobře, protože po pravdě, naše Joe Louis Arena už docela přesluhuje.
Je v ní docela tma, mantinely nejsou v dobrém stavu, i od plexi se puky kolikrát odráží všelijak. Třeba vím, že v rohu, kde se otvírají dveře pro rolbu, se puky odráží zpátky před bránu. Snažím se na to dávat pozor. No, a s Tampou se stalo, že se puk takhle odrazil i na druhé straně. Mantinely jsou tady bohužel staré, všichni to ví a musí se s tím počítat. I týmy, které přijedou, se ptají, kdy už bude nová aréna stát. Těšíme se na ni.
Související články
