Jak vidím problém s mladými. Žijí jen ze dne na den, chybí jim plán
Z vyjádření Miloše Říhy na nominační tiskovce vyplynulo, že tahle liga je spíš pro starý. Trenér nároďáku si postěžoval, že extraliga nezásobuje mladými hráči reprezentaci. Můj názor je ten, že v Česku sice produkujeme nadějné hráče, je jich však zoufalý nedostatek a navíc nedosahují potřebných kvalit. Srovnání se Skandinávií vyznívá pro nás velmi zle. Švédsko s Finskem je schopno vychovat abnormální množství vynikajících hráčů, my pár jedinců.
Kde je kámen úrazu? Podle mě se problém skládá z několika příčin. Samozřejmě jde o to, co je zdejší hokejové prostředí schopné našim mladým hráčům nabídnout, jaké podmínky. V tom si myslím hlavní problém není.
Podstatou věci je, do jaké míry jsou čeští teenageři ochotni na sobě pracovat. V sedmnácti, v osmnácti musíte mít před sebou jasnou vizi, jak s kariérou naložit, co všechno podstoupit. A tady narážíme na překážku v myšlení těch kluků. Hlava jde proti správnému rozvoji. Čest výjimkám, ale oni ve většině případů hrají hokej proto, že ho hrají. Nic víc za tím není.
U nás je prostředí nastavené tak, že většinu dostávají zadarmo. Nemusí si prakticky nic vybojovat, když nastane problém, vidí ho všude jinde, nikoli u sebe. Do toho se vloží rodiče a agenti, kteří to vidí stejně nebo podobně jako jejich synek a klient, málokdy se hráči poví pravda do očí. Aby neřešil ostatní, zatnul zuby a dřel. Místo toho se hledají výmluvy; blbej trenér, blbej manažer.
U našich mladých mi zoufale chybí strategický plán, většina z nich žije ze dne na den. Občas přijde určité vzepětí, kdy kluci získají dojem, že se jim skvěle daří, ale po čase následuje vystřízlivění po zjištění, že se jednalo o falešnou formu. Nic jiného než každodenní dřina vás neposune dál.
Kupa hráčů nemá trpělivost. Myslí si, že najedou na přísnější trénink a po měsíci z nich bude někdo jiný. Takhle to nefunguje.
