Co ukázal Island? Nudného Hušbauera reprezentace nepotřebuje
Po zápase v Plzni mluvil až příliš. Pěkně zostra. Josef Hušbauer si na paškál vzal častou a mnohdy stěží pochopitelnou masivní rotaci slávistického kádru. I když později svá slova korigoval, bylo jasné, že jsou namířena na trenéra Jaroslava Šilhavého. Způsobilo to poprask, bouři, vlnu rozličných reakcí. Až natolik, že se neřešila ta nejpodstatnější věc: že Hušbauer ve Štruncových sadech zklamal. Že je na míle vzdálený jarní formě, ve které Slavii přivedl k nečekanému ligovému triumfu. Sesun ve výkonnosti středního záložníka stvrdilo také utkání národního týmu proti Islandu. I tam byl slabý, nevýrazný.
Josef Hušbauer je jedním z fotbalistů, kteří polarizují veřejné mínění. Jedni ho až nekriticky zbožňují, jiní na něm vidí hromadu špatných věcí. V pořádku, takové hráče mám rád. Jsou zajímaví, neobyčejní, nespadají do škatulky mainstreamu. Mluví se o nich, jejich výkony procházejí podrobnou pitvou. Jednoduše nejsou ostatním putna.
Mnohdy mají také složitou povahu a jejich názory na věc zvoní. Je třeba se nad nimi zamyslet a klidně uznat, že mají pravdu. V případě Hušbauera se však nemohu ubránit dojmu, že si nevybral správný čas na „vlastní prezentaci“. Být jím, po duelu v Plzni, který Slavii připravil šanci rvát se o obhajobu titulu, podrobím kritice vlastní výkon. Ten byl nudný, odjetý v divně úsporném módu. Desítka z Edenu měla mít na hru mužstva mnohem větší vliv.
Neměla.
Na podzim rozhodně ne poprvé. Jestliže Hušbauer odehrál drtivou většinu ligových zápasů (do těch v Evropské lize zasahuje jen výjimečně, což mu také dost vadí), má jednoznačně zásadní podíl na průměrných výsledcích. Dva vstřelené góly a tři asistence v dvanácti utkáních, do kterých zasáhl, jsou u hráče jeho kalibru nedostatečné. Na druhou stranu věrně kopírují jeho aktuální šedivou formu.
Určitě je k zamyšlení, že Hušbauer je pramálo viditelný v zápasech, kdy na Slavii vyrukuje nadprůměrný soupeř. O Plzni už řeč byla, víc se od něj čekalo v bojích o průnik do Ligy mistrů. Sešívané do milionářské soutěže nepřivedl. Přitom on především měl být tím, kdo zaručí, že UEFA vypíše pro Slavii šek v hodnotě 343 milionů korun.
Že to s fazonou fotbalového kreativce není valné, ukázal i středeční zápas proti Islandu. Hušbauer nic nepokazil, ale ani nevymyslel. Když se Češi dostali k ohrožení branky rivala, nebylo to jeho zásluhou. Utápěl se v alibistických řešeních, netrápil se s vymýšlením překvapivých akcí. Když po hodině opustil trávník, v hlavě mi neuvízla jediná věc, kdy bych mu zatleskal a řekl si: jo, tohle je ten hráč z předchozí sezony.
Takového Hušbauera reprezentace nepotřebuje. A začínám získávat dojem, že ani Slavia. Možná by stálo za to, aby sedmadvacetiletý hráč začal s kritikou nejdříve u sebe. Podrobil přísné revizi vlastní výkony, zamyslel se, jak být pro mužstvo platnější a jak zvýšit jeho efektivitu. Jinak řečeno, hledat chybu u sebe, ne u trenéra.
