Matoušek bavil, zato Plzeň už jen nudí. Musí se rozloučit s těmi, co už nehoří
Pavel Vrba to vystihl přesně: jeden hráč soupeře byl lepší než všichni naši hráči. Není složité uhádnout, že chváleným jedincem byl po remízovém zápase Příbrami s Plzní (1:1) domácí kanón Jan Matoušek. Řeč se tedy povede nejen o tom, proč dvacetiletý blonďák konstantně motal obranu Viktorie, ale také o tom, proč to druhý tým FORTUNA:LIGY připustil a proč proti tomu během celého zápasu ani náznakem nereagoval.
Matoušek je zjevení.
S neobyčejnými schopnostmi režírovat zápas podle vlastních not. Když dostane od soupeře prostor – což Plzeň mileráda učinila – je obránci v Česku (povětšinou průměrně rychlostně vybavenými) prakticky nezastavitelný. V neděli svištěl okolo otrkaných stoperů Brabce s Hubníkem, vodil si Řezníka. Pokud neudělal technickou chybu plynoucí z přemíry snahy a stále viditelné nevyspělosti (též nevybranosti), balon od nohy mu nikdo neukradl.
Na Matouška byl krásný pohled. Jakmile se zapojil do akce, sledovali jste kluka, kterého fotbal šíleně baví, opovrhuje spekulováním, tisíckrát radši vezme míč a rovnou za nosem si to namíří k bráně. Svými dovednostmi, rychlostí, tahem na bránu, přímočarostí a nebojácností může dovést Příbram k vytoužené záchraně. Pro středočeský klub je v konci sezony jednoznačně klíčovým prvkem.
Je moc fajn, že po úvodním kariérním nárazu do zdi – myšleno tím nevydařenou první epizodu ve Slavii – se nepotopil se do světa vlastní ublíženosti, nerezignoval a naopak na dálku vzkazuje do Edenu, že v létě se vrátí mnohem lépe připravený. Fotbalově i mentálně.
Při vší úctě a respektu k výkonu Matouška však bylo nesmírně zarážející, jak Viktoria dopřávala nejnebezpečnějšímu hráči rivala prostor pro zajímavé kontry do nezformované defenzivy. Během prvních dvaceti minut Příbram podnikla čtyři překvapivé nájezdy k hostující brance, všechny táhl Matoušek. Proto bylo s podivem, že tak zkušený tým – ke všemu zamíchaný do boje o titul – nedovede prakticky jediné nebezpečí ze strany soupeře utnout.
A tak si Matoušek v klidu vstřelil vyrovnávací gól, pokud by měl v druhém poločase více štěstí, buď přidal další, nebo míč po jeho průnicích doputoval k volnému Rezkovi, jemuž by stačilo trefit úplně prázdnou branku...
Plzeň to nevzrušovalo. Matouškovu nebezpečnost vzala jaksi mimochodem na vědomí a evidentně mu nechtěla kazit velikonoční zápas.
Slovo „nechtěla“ je v tomto kontextu velmi důležité. Pětinásobný mistr se už delší dobu – určitě od předchozího jara - prezentuje jako mužstvo bez zápalu, bez vášně a bez hladovosti. Nejlepší výkony předvede na evropské scéně, poté klesne na ligovou úroveň.
Byť tuto skutečnost Pavel Vrba zatvrzele odmítá a dotaz na toto téma po utkání v Příbrami přetočil do roviny aktuálně nižších individuálních schopností (volně přeloženo do horší formy většiny mužstva), unylý a bezbarvý projev mužstva mu vytrhává karty z rukou.
Viktoria už nebaví, teď v drtivé většině případů nudí.
Tuhle sezonu Plzeň zvládne. Nejhůř skončí druhá, v kapse bude mít obrovský počet bodů, v létě se zapojí do předkola Ligy mistrů. Ale zároveň by si měla vzít z celého roku obrovské ponaučení. Staré dobré české pořekadlo praví, že tak dlouho chodíš se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Přijde mi, že Plzeň ke studni putuje už rok a půl...
Pokud v kancelářích Doosan arény dají při stavbě kádru na příští sezonu na sentiment a nerozloučí se s hráči, kteří prokazatelně nemají požadovanou výkonnost a „nehoří“ pro další a další tituly, může se ucho utrhnout co nevidět.
Byť by to možná nakonec bylo ku prospěchu věci.
