Gebre Selassie sekl s reprezentací. Trenéry zůstal nepochopený…
V příštím týdnu zveřejní Jaroslav Šilhavý nominaci na kvalifikační utkání s Bulharskem a Černou Horou. Už v ní nebude Theodor Gebre Selassie. Dvaatřicetiletý fotbalista se z vlastní vůle rozhodl ukončit reprezentační etapu. V ní už navždy zůstane čtyřiapadesát startů, tři vstřelené branky, dvě účasti na mistrovství Evropy.
Ale také divný pocit, že hráč s výjimečnou klubovou kariérou – minimálně z českého pohledu - zůstal v národním týmu ne zcela pochopen, respektive nebyl trenéry adekvátně využitý. Proto ani konec „Gebreho“ příliš nepřekvapil, zároveň nevzbudil příliš vášní.
Když reprezentační éru uzavřel Milan Petržela, vyvolalo to z rozličných důvodů mnohem emotivnější reakce, což vzhledem k násobně vyšší kvalitě Gebre Selassieho kariéry vyznívá až perverzně.
Mám za to, že snad vyjma Michala Bílka, nedovedl ani jeden z trenérů využít jeho výrazných schopností. Ať to byl Pavel Vrba, posléze Karel Jarolím. Je zvláštní, že borec, který až na opravdu výjimečné okamžiky má sedm let v Brémách pevné místo v základní sestavě a je místními fanoušky uctíván, byl v reprezentaci nedoceněný.
Zejména v druhé polovině svého působení mu ani jeden z koučů nedovedl najít odpovídající pozici v sestavě. A to ani v době, kdy se neustále rozebírala uvadající kvalita národního mužstva, a žehralo se na absenci fotbalistů působících na zajímavých štacích v Evropě. Přitom přesně tohle je jeden ze zásadních úkolů stavitelů reprezentačního týmu. Umění využít kvality zajímavého borce s letitými zkušenostmi z německé bundesligy.
To však neprokázal téměř nikdo.
Přišlo mi, že i samotný Gebre Selassie byl posledními prožitky otrávený, což mohlo přispět k jeho finálnímu rozhodnutí, které oficiálně vysvětlil zdravotními problémy a rodinnými důvody.
Jasně, na jeho typické pozici pravého obránce měl velkou konkurenci v Pavlu Kadeřábkovi a hra na druhé straně Theovi nevoněla. V jednom z rozhovorů dokonce přiznal, že nalevo to nesnáší. Je také pravdou, že v reprezentaci se pohyboval na výkonnostní sinusoidě. Při psaní tohoto blogu jsem vzpomínal, který „Gebreho“ okamžik v národním týmu bych označil jako výjimečný, mimořádný, nezapomenutelný. Při vší úctě mi v paměti nic neuvízlo. Góly Maltě, či San Marinu? To asi ne. Možná Norsku, pak skvěle odehraný domácí zápas proti Německu, velmi slušně zvládnuté Euro 2012 v éře Michala Bílka i přesto, že ve čtvrtfinále s Portugalskem v klíčové chvíli nepohlídal Cristiana Ronalda. Takových hráčů ale po světě běhá mraky…
Opravdu mimořádného počinu v reprezentaci se rodák z Třebíče už nedočká.
Rozhodně je však na místě poděkovat za osmiletou službu. Říct díky, bylo to fajn! Nicméně na patře zůstává hořkost. Z nadstandardních kvalit odchovance jihlavského fotbalu Theodora Gebre Selassieho měl národní tým profitovat mnohem víc.
Škoda.
