Porážka 0:2, domácí krach po čtyřiadvaceti zápasech a poprvé od března 2018. Plzeň nevstřelila počtvrté v řadě gól, opět si vytvořila jen minimum stoprocentních šancí. Slovácku stačila k lahodnému vítězství dobrá organizace hry a pár zdařilých brejků. Víc se snažit nemuselo. Viktoria, slušně řečeno, šlape v blátě. Před čtvrteční odvetou třetího předkola Evropské ligy proti Antverpám se ocitla pod dusivým tlakem. A s ním logicky i Pavel Vrba.
Dnešní odpudivý výkon však jde především za hráči.
Byť kouč proti Slovácku z pochopitelných důvodů učinil sedm změn v sestavě a na hřiště vypustil nesehranou fotbalovou společnost, není možné, aby hra Viktorie vypadala tak odpudivě a nanicovatě. Nejde ani tak o to, že favoritovi se fotbalově nedařilo. To se stát může, i velké týmy mají výpadky. Ale způsob, jakým mužstvo – především v prvním poločase – pojalo zápas se Slováckem, byl vysoce neprofesionální. Snad až za hranou slušnosti vůči fanouškům.
Tristní, děsivý, nehodný pyšné Viktorie. „V prvním poločase jsme předvedli jeden z nejhorších výkonů za mého působení v Plzni,“ hlesl evidentně zničený až zaskočený Vrba.
S trochou ironie, kdo miluje fotbal starých pánů, musel být po většinu zápasu z výkonu Plzně doslova unešený. Vše se odehrávalo bez pohybu, ve stoje, pomalu, vítězil alibismus.
Fanoušci také bez uzardění produkovanou bídu náležitě ocenili. Tak silný hvizd se z Doosan arény neozýval spoustu let.
Plzeň má čtyři dny na to, aby se sebrala a postavila na nohy. Pořád vlastní know how, jak Antverpy poslat z kola ven. V domácí aréně umí být otravná a soupeře uškvařit. Ale to na hřiště musí přijít profíci, ne grupa volnomyšlenkářských lajdáků.

