Bude Německo ze Schicka paf? Ano! Když se ale útočník změní
Po dva roky jsem velmi podrobně pozoroval římské trápení Patrika Schicka. I kdybych trpěl nedostatkem empatie, poznal bych, že spokojený člověk vypadá úplně jinak. Až po odchodu z Věčného města to samotný hráč řekl natvrdo: V Římě jsem se necítil šťastný! Rozumím jeho povzdechnutí, plně ho respektuji. Mnoho okolností šlo proti českému hráči. Nicméně sluší se dodat, že k tomu, aby nyní v Lipsku uspěl a získal pevné místo v základní sestavě, se musí změnit. Není náhodou, že v Římě nebyl pochopen hned třemi trenéry…
Pro Schicka se příchodem do Saska otevírají netušené možnosti. Až se chce zvolat: Vítej v novém pozitivním světě, Patriku! V Římě zažil dva roky soužení, týmového trápení. Neustálého čekání na něco, co vlastně ani nemohlo přijít. Posadit na lavici Edina Džeka nebylo v Schickových schopnostech.
Pomalá, profesorská, rutinní a neenergická hra Říma nevyhovovala jeho fotbalové přirozenosti. Neměl důvěru spoluhráčů, s takovým pocitem se špatně hraje. Navíc platí, že přišel do mizerného období celého AS. Mužstvo procházelo živelnou personální rekonstrukcí, v mnoha ohledech nezdařenou, prošlo si spoustou zklamání a atmosféra okolo klubu byla neustále napjatá, plná frustrace.
Nyní přichází do organizace, kde je nálada absolutně odlišná. Dokonale pozitivní, vysoce pracovní, profesionální v každém ohledu, klubu se daří, vyšvihl se do špičky bundesligy, po třech kolech bez ztráty bodu pohodlně sedí na prvním místě tabulky, třese se na vstup do Ligy mistrů, tahy v Německu obrovsky uznávaného trenéra Juliana Nagelsmana mají v každém detailu smysl.
V mužstvu je spousta mladých hráčů, které žene neposedná touha po osobním zdokonalení.
Může být v současnosti lepší místo, kde nakopnout kariéru? Jen stěží.
Věřím, že Patrik Schick to moc dobře chápe a přestup bere jako extrémní šanci. Pokud ji ale má využít, chtě nechtě musí vlastní přístup k práci podrobit nutné sebereflexi. „Je měkký a málo hladový,“ prohlásil o Schickovi v létě Paulo Fonseca, nový kouč Říma. K poznání mu stačilo pár dnů přípravy.
„V některých chvílích a situacích vypadá stydlivě a zakřiknutě. V dřívějších zápasech za Sampdorii Janov nebo v reprezentaci je vidět jiný hráč – sebevědomý, motivovaný, pokouší se o driblink. Čekám, kdy to mně i veřejnosti ukáže, protože to je skvělý hráč,“ zaskočeně pravila na Schickův účet trenérská kapacita Claudio Ranieri. V podobném duchu hovořil i Eusebio di Francesco, jenž v AS českého útočníka vedl rok a půl. Takže?
Bez debat, krach římské štace byl z velké části i o Schickovi. Měl se vytrvaleji prát s nepříznivými okolnostmi, nepůsobit otráveně, ukřivděně, mdle a bez emocí. Ostentativně měl dát najevo, že je se svým herním vytížením zoufale nespokojený, že má na víc a tvrdě bojovat o každou příležitost. Stoupnul by v ceně u náročných italských fanoušků, kteří na něj v poslední etapě čas od času pískali. Nestalo se, Řím Schicka semlel. Není prvním, ani posledním hráčem, který si takovou zkušeností prošel, nebo si jí teprve projde. Není to tragédie. Dostal lekci. Fotbalovou i životní.
Schick je ve svých třiadvaceti letech hráčem velkých schopností a dovedností. Za tímto soudem si stojím. Jestliže se nechá v dobrém slova smyslu nakazit prostředím Lipska a jeho přístup k práci projde v určitých detailech revizí, jsem přesvědčený, že bundesliga bude brzy paf z jeho umění.
