Těsně před čtvrteční půlnocí Bernard Challandes, kouč poraženého Kosova, pronesl na adresu české reprezentace velmi uznalá slova. Doslova řekl, že Česko může na Euru dokázat velké věci. Nebyly to jen zdvořilostní fráze. Naopak, ve chvíli, kdy švýcarský trenér mluvil o svém přemožiteli, evidentně mu záleželo na každé větě. Patřičnou mimikou ve tváři dával znát, že svá slova myslí smrtelně vážně.
Ano, národní tým získává respekt.
Ano, národní tým může za osm měsíců na evropském jevišti dokázat velké věci.
Proč? Protože může být ještě výrazně lepší. Budí to oprávněný optimismus a očekávání. Chtělo by se říct, konečně. Radujme se.
Je pravdou, že postup ze skupiny v konkurenci Kosova, Černé Hory a Bulharska, byl povinností. Pokud se by národní tým v měření s průměrem, či spíše podprůměrem Evropy, neprocpal na šampionát, bylo by to nedůstojné. Až ostudné. I tohle je potřeba zmínit, mnohem důležitější je ale s důrazem zohlednit práci, kterou za posledních čtrnáct měsíců odvedl. Nebyla vždy odpovídající, marná vystoupení v Anglii a v Kosovu budiž příkladem, nicméně reprezentace poprvé od kvalifikace na EURO 2004 zvládl vyhrát všechna domácí utkání. Srazila i Anglii, což vůbec není málo.
Velký kredit je třeba dát Jaroslavu Šilhavému. Před rokem v září přebral zbídačený tým.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
