Umí vítězit, v ligové soutěži v dlouhých sériích, nicméně ve velkých zápasech to Plzeň nezvládá. A také opakovaně. Z mikrosituace v pokutovém území, která výrazně ovlivnila děj utkání, se vyklubal makroproblém. Havárie v Alkmaaru je toho nepříjemným důkazem. Adrian Guľa rád mluví o silné DNA celého klubu. O DNA vítězů. V tom se ale plete. Je potřeba mluvit v minulém čase, Viktoria ji ve své krvi měla. Už nemá.
Před slovenským expertem nyní stojí velký úkol, aby poztrácené sloučeniny zase vmíchal do mechanismu celého klubu. Jinak jeho práce bude jen a jen polovičatá. Vůči Guľovi je to možná nefér, jelikož za osm měsíců odvedl mraky kvalitního řemesla. Hráčům vrátil radost ze hry, z tréninku, využívá moderních metod. Uvažuje tak, přemýšlí tak.
Jenže ve chvíli, kdy jeho mužstvo mělo proměnu dokladovat na hřišti, v poslední chvíli zpackalo téměř hotové dílo. A je jedno, jak k tomu došlo. Zda v poslední vteřině, zda po otočeném autovém vhazování. To jsou jen výmluvy, které nehledají ti silní a sebevědomí. Viktoria může lomit rukama nad krutostí sportovního zápolení, ale to je všechno. Ano, kruté to bylo, ovšem stále platí, že poslední akci měla zabránit. Pak by se mohla pyšně bušit do prsou, že duel s nespornou nizozemskou kvalitou zvládla. A že je zase týmem velkých triumfů.
Není.
Škoda pro ni, škoda pro český fotbal.
V jednom je ale třeba s Guľou rozhodně souhlasit. Mužstvo je stále v procesu. Nicméně je nutné vývoj ještě urychlit, učivo vstřebat rychleji. Až v Plzni zapomenou na horor z Alkmaaru, vstoupí do předkola Evropské ligy. Další selhání by se vysvětlovalo jen těžko.
Související články
