Zeširoka a do hloubky komentovaný nástup Adriana Guľy do Plzně hodnotili přední tuzemští fotbaloví analytici veskrze kladně. Po zásluze oceňovali rychlou proměnu herního stylu. Z Viktorie se za pár měsíců dřiny stala na pohled mnohem atraktivnější madam, další experti významně kvitovali snahu o promoření celého klubu evropštějším způsobem myšlení.
Že to na hřišti v uplynulých týdnech zaskřípalo, až uši bolely, je součástí procesu, byť nečekanou a bolavou. Sport ale není jen story o úspěších. Téměř bezvýhradně platí, že nikdo se nevyhne pádům, nechtěným odbočkám na slepou kolej. Plzeň se po ní vydala během nastaveného času v Alkmaaru a zcela bezmyšlenkovitě pokračovala o pár dní později v Liberci.
Něco se muselo stát. V první řadě bylo potřeba zřejmý neúspěch podrobit důsledné a zcela přesné analýze. Říct si nepříjemné věci, být kritický sám k sobě, k vlastní práci. Protože vstupovat do sezony se dvěma typologicky navlas stejnými útočníky (Jean-David Beauguel, Tomáš Chorý) je vysoce problematické.
Z pohledu Plzně - vzhledem k jejím neskrývaným ambicím - šlo dokonce o čirý hazard, což se ukázalo v dosud nejdůležitějším zápase - v Alkmaru. Jednalo se o předsezonní chybu manažera Adolfa Šádka a zcela jistě i o špatný úsudek Adriana Guľy, který považoval za adekvátní alternativu Ondřeje Mihálika, zosobněním spíše lajnového hráče.
V Plzni si to napodruhé vyhodnotili jako omyl a přivedli Zdeňka Ondráška. Mimochodem, jeho cenovka je dle hlasů ze zákulisí odhadovaná cirka na dvacet milionů korun. Spíš víc. Na co to ukazuje?
Ve svém komentáři po plzeňském krachu v Lize mistrů jsem zmínil, že pokud západočeský celek touží po návratu na původní kóty, musí upravit klubovou filozofii. Zjednodušeně řečeno: více investovat do kvality.
Příchod „Kobry“ je přímým důkazem změny uvažování, minimálně částečné. Ještě nikdy v novodobé historii klubu se nestalo, aby západočeské vedení podepsalo za takový obnos hráče věkové kategorie 30+.
Zcela jednoznačně si uvědomilo nazrálost doby a nutnost nezvyklého obchodu. Možná se dostavila i panika z představy druhého roku v řadě bez základní skupiny jednoho ze dvou evropských pohárů, a tím pádem z možných kráterů v plzeňské pokladničce.
Ondráškův příchod je chvályhodný, ofenzivní vozbě dodá velmi zajímavý rozměr. Jde o reprezentanta s bohatými zkušenostmi ze zahraničí, v cizině úspěšně zvládl přerod z gamblera v profesionálního sportovce. Podle mého pomůže Plzni nejen góly, ale též herní živelností, která k odchovanci blatenského fotbalu neodmyslitelně patří.
Nikoliv však k Viktorii.
Jestliže má slovenský trenérský štáb za plno věcí nesmazatelné zásluhy, rozhodně se mu nepovedlo dostat do mužstva více emocí. Plzeň není citově vyprahlá, jen je strašlivě studená. Konstantně...
A právě Ondrášek by mohl chladnější klima změnit. Emoce vzbuzoval za polárním kruhem, v Polsku, v zámořské MLS. Nejinak tomu bude i v Plzni.
Do ligy se po osmi letech vrací neobyčejný hráč. Ve všech směrech.
Témata:
sport, FC Viktoria Plzeň, blog, Radek Špryňar, Adrián Guľa, Adolf Šádek, Plzeň, Zdeněk Ondrášek, Liga mistrů UEFA, Jean-David Beauguel, Ondřej Mihálik, Tomáš Chorý, Alkmaar, Liberec, Polsko
Související články
