Plzeňské zklamání. Radši načančanou barbínu než umouněnou uklízečku
S příchodem Michala Bílka na plzeňskou lavičku bylo jisté, že Viktoria změní svoji tvář. Že načančanou barbínu nahradí umouněná uklizečka. Obrovská proměna image plzeňského fotbalu se na Letné opravdu dostavila. Problém je, že po neurovnaném a nevzhledném výkonu převážil pocit, že hezkou holku chcete mít za každou cenu zase zpátky u sebe…
Nový kouč Plzně premiéru na prestižní lavičce nezvládl. Zarazilo i to, že si pochvaloval výkon v prvním poločase. Lhát si do kapsy hned po úvodním zápase, natož po porážce 1:3, není dobrý signál, že se Viktoria v brzké době postaví na nohy.
Bílkovu předchůdci Adrianu Guľovi bylo vyčítáno mnohé, spousta kritických názorů od expertů seděla. Jedno se však slovenskému trenérovi vyčítat nedalo: s týmem chtěl hrát aktivně, dominantně na míči, za každou cenu dostávat soupeřovu obranu do komplikací, sázet gól na gólem. Že to někdy dost drhlo, je pravdou. I tak ale byl fotbal Západočechů zábavný, nuda to v žádném případě nebyla.
V pondělí převzal mužstvo kouč z úplně jiného těsta. Bílek je zásadovým mužem, dbá na pečlivou obranu, bylo zřejmé, že Viktoria bude s jeho viděním fotbalu poněkud dietnější v ofenzivní fázi. Ovšem, že se na Letné po vstřeleném gólu v jedenácté minutě zakope v hlubokém bloku před svoji branku a bude čekat na ránu z milosti, bylo šokující zjištění. Kdo pečlivě sledoval sobotní duel s Příbramí a středeční partii proti Spartě, musí nutně konstatovat, že šlo o dva absolutně odlišné sporty.
Ostře kritizovat nového trenéra po třech dnech u týmu by bylo nepatřičné, na přípravu měl minimum času, své představy o hře mužstva těžko mohl do týmu stoprocentně nahustit. Přesto je zcela na místě říct, že premiéra se mu hrubě nepovedla.
Zklamal tým, ale také kouč.
