Bravo, trenére! Šilhavý to trefil a ukázal, že má odvahu
Musel cítit, že je pod tlakem. Možná to považoval i za nespravedlivé, požadavky za neúměrné a nároky za přemrštěné. Kdyby národní tým vyhučel s Nizozemskem v osmifinále, tutově – a z mého pohledu zaslouženě – by to trenér schytal. A to navzdory postupu z těžké skupiny.
Protože Česko do nedělního podvečera v Maďarsku mělo písek v motoru. Tak to prostě je. Ale právě zápas proti Nizozemsku ukázal, nikoliv poprvé, že reprezentace pod vedením Jaroslava Šilhavého umí vystřihnout vážně kvalitní fotbalový kus. A také se ukázalo, že trenér má odvahu. Sice se k ní musí přemlouvat, malinko postrkovat, ale když se rozhodne pro zásah v sestavě, v drtivé většině případů se nemýlí, což je nutná výsada úspěšných.
Proti Nizozemsku trefil trenér všechny změny v základní jedenáctce. Povedlo se nasazení Pavla Kadeřábka i Antonína Baráka, kouč však překvapivě sáhl i do levého kraje. Místo Jakuba Jankta svěřil kraj pole Petru Ševčíkovi. Po zápase nezbylo, než zvolat: fíha, to se fakt povedlo! A mezi vydařené tahy je potřeba připočíst i usazení Alexe Krále a vytažení Tomáše Holeše po prvním zápase se Skotskem. Kdyby k této rošádě nedošlo, těžko říct, zda by ještě Česko bylo v turnaji.
Šilhavý zaslouží uznání. Mužstvo předvedlo dokonalý taktický výkon postavené na důmyslném plánu. Pokud takhle zahraje i v sobotu v dalekém Baku, rozjetým Dánům by mohlo ukázat stopku. Výkon z Budapešti vyvolává oprávněné naděje.
