Alarm! Hašek prohrává i se Šilhavým. Je legitimní ptát se, zda má u repre být
KOMENTÁŘ RADKA ŠPRYŇARA | Tomáš Souček označil „chaos v Tbilisi“ za nejhorší zápas v reprezentaci. A to jich odehrál třiasedmdesát. Pamatuje výplach v Anglii, hrůzu v Albánii i další marnosti pod bývalým vedením Jaroslava Šilhavého. Sobota však smutným zápisům vede. S kapitánem nelze polemizovat. Šílenost s Gruzií (1:4) se už navždy stane symbolem. Buď z ní vyroste pomník Ivana Haška, nebo bude odrazníkem k dramatickému výkonnostnímu zlomu. Přejme si druhou možnost, jenže po trapnosti v Gruzii pro ni neexistuje žádná opora.
Reprezentační trenér je ve funkci devět měsíců. Na začátku dostal jasné výsledkové i herní zadání. Měl postoupit z kvalitativně průměrné skupiny na EURO a v zádech s širokým realizačním týmem a s pomocí vyspělých technologií, do té doby na svazu nevyužívaných, měl zatraktivnit fotbalovou produkci Česka.
Zatím se nepovedlo nic. Národní tým odehrál pod Haškem osm zápasů, ani v jednom neuchvátil. Ani v jednom nepřesvědčil o posunu k aktivnějšímu pojetí. Řeči o tom, že Česko „bude vytvářet tlak na balon a na soupeře v každém prostoru hřiště“ zůstaly jen na novinovém papíře. I pod novým štábem je reprezentace pomalá v přechodové fázi, neschopná účelné výstavby hry, nápaditosti v ofenzivní části bojiště, odvahy v nejnebezpečnějších zónách. To, co se vyčítalo Šilhavému, se otlouká o hlavu i Haškovi.
Po zásluze, jelikož k žádné viditelné změně nedošlo. Je to spíš ještě horší… Bývalý reprezentační kouč se aspoň dovedl poučit z chyb. Obstojně reagoval na drsné facky. I proto dovedl mužstvo se skřípotem zrezivělých součástek do čtvrtfinále EURO, do elitní fáze Ligy národů, postoupil na šampionát 2024. V kritické chvíli dovedl umíchat taktický lektvar, který soka přiotrávil.
