Malér je evoluce: ani Hašek ji nespustil. Přišel krok zpět, i s Berbrovým mužem na tribuně
KOMENTÁŘ RADKA ŠPRYŇARA | Dlouhodobý proces vývoje národního týmu pod osmnáctiměsíčním dohledem Ivana Haška se měl otisknout do výkonu v Osijeku. Nestalo se. Čert vem zdrcující výsledek 1:5. Někdy se ve sportu stane, že dostanete nasypáno, ať děláte, co děláte. Průšvihem je evoluce. V případě reprezentace žádná neexistuje. Fotbalové Česko je více než patnáct let uvězněné ve vlastní neschopnosti. Svět pádí dopředu, my jen koukáme a neustále si lžeme, fabulujeme.
Bílek, Vrba, Jarolím, Šilhavý. A teď ani Hašek. Nikdo nedokázal národní tým přetvořit v progresivně smýšlející soukolí, které sice nebude vyhrávat velké trofeje, ovšem národ bude pyšný na způsob hry, na jasnou identitu přetransformovanou do maximální náročnosti, do srozumitelných taktických plánů. Ani jeden ze zmiňovaných trenérů svoji roli nezvládl. Mužstvo odevzdával v rozkladu po neúspěchu, nepřipravené, destabilizované menšími či většími skandály. Všichni odcházeli uražení, v blbé náladě, v tenzi s fanoušky.
Průšvihy a řadu trapných mediálních vystoupení brali na svazu pomalu jako normu. Nikdo nešel pod povrch. Neptal se, proč Česko stagnuje, proč se nerozvíjí, nekvete. Proč od legendární party okolo Nedvěda nerostou v tuzemsku hráči s potenciálem výrazně uspět v nejlepších soutěžích. Česko spalo, a bohužel pořád ještě spí.
Trenéra reprezentace si v ideálním případě představuji jako vizionáře s nemalou životní zkušeností, který svojí osobností a myšlenkovými pochody zásadně ovlivní okolí. Způsob práce se automaticky propíše do mládeže, z čehož bude těžit celá fotbalová pyramida. Poctivé řemeslo ocení fanoušci i sponzoři.
