V sobotu jsem dal svůj první gól za Washington. Na zápase byl i můj taťka, o to víc ta trefa těší, že u toho byla rodina. Předtím jsme měli Mentor´s Trip, akci, kterou Capitals pořádají jedenáct let. Přiletěli naši otcové, někdo pozval švagra nebo tchána. Třeba táta Larse Ellera trénuje dánskou dvacítku, s Ovečkinem byli jediní, kteří chyběli. Celá banda s námi letěla do Tampy, kde jsme si vyjeli na lodi, měli společnou večeři.
Tím, že jsem v Tampě v NHL začínal, to můj taťka bral docela prestižně. Před zápasem byli všichni taky na mítinku, starali se o ně jak o vlastní. Mohli poznat, jak to chodí v našem životě: probudíte se, najíte, rovnou na trénink, naobědvat, lehnout, pak na poradu a až po zápase může v podstatě být nějaká zábava.
Z předchozích deseti zápasů jsme prohráli dva a oba s Columbusem, kam jsme pokračovali z Tampy. Oni mají hrozně mladý tým, po odchodu Panarina s Bobrovským jim nikdo moc nevěří. Ale proti nám se pokaždé nějak kousli, lítají všude, makají. Ve středu hřiště čeká pět hráčů, nepouštěli nás do žádných akcí. Jejich hokej nám nesvědčil. Máme je znovu Vánocích, uvidíme.
Můj nedávný incident s Evanderem Kanem vypadal možná hrozivě, ale tak zlé to nebylo. On viděl, že na něj jedu, nemůžu se mu divit, že se asi lekl a vystřelila mu ruka. Nemyslím, že šlo o úmysl. A když do mě vrazil, stoupnul jsem ještě ke všemu na puk. Vypadalo to, že jsem si naložil o mantinel, schytal to však jen krk. Jestli jsem byl mimo? To je u mě normální… Liga dala Kaneovi pokutu, nemůžu říct, že bych očekával tvrdší trest, i když někdy jsou verdikty nepředvídatelné. Hokej se v tomhle ještě trochu hledá, nějak to posoudili a nemá smysl do toho vrtat.
V utkání s Anaheimem jsem se pustil do bitky s Nicolasem Deslauriersem. Předtím jsem sestřelil jednoho jejich hráče, na vhazování se zeptal, jestli do toho jdu. Takový je hokejový kodex. Známe se, hráli jsme spolu někdy před deseti lety ještě v mladíčkovském kempu LA. První ráně jsem uhnul, pak jsem ho trefil rychle levačkou. Jak jsem do něj praštil, blbě jsem se ho chytil, naopak on mě držel výborně, těžko se mi z toho dostávalo a nemohl jsem na něj dosáhnout. Asi jsem vyšel trochu ze cviku… Naštěstí šlo všechno do helmy a na krk.
Hodně se v poslední době probíralo chování některých trenérů. Nechci říct, že jsou všichni zlatí. Ale v hokejovém prostředí, kde je spousta chlapů, navíc různě starých, se děje plno věcí. Nemyslím, že se toho dřív dělo víc. Jen se o tom víc mluví. Díky sociálním sítím, tak je to se vším. I většina hitů, za které se v NHL dneska suspenduje, by se před patnácti lety ani neřešila. Tahle doba tomu dopřává a věci se pitvají až zbytečně moc. Samozřejmě, rasová diskriminace do sportu ani mezi kultivované lidi nepatří. Ale to, co se vytahuje, bývá někdy až přitažené za uši.
Nevím, co ty kluky vede k tomu, že s tím najednou přicházejí po tak dlouhé době. Někdo se chce zviditelnit, média se toho chytají a hledají někoho, kdo jim k tomu něco řekne a pak to rozmáznou. Občas se ptají způsobem, že čekají, až ten druhý zakopne.
Pokud to zajde do extrému, měl by se člověk umět ozvat. Dupnout si, že takhle se s ním zacházet nebude, nenechat si všechno líbit. I hráči kolem, když viděli, že se něco děje, mohli něco podniknout dřív a nenašlapovat po špičkách. Pokud jde o mě, musím zaklepat. Co jsem v Americe, nezažil jsem trenéra, který by se takhle choval. Cooper na farmě a v Tampě pohodě, toho jsem měl nejdéle. Hakstol ve Philly moc nemluvil, bylo těžké z něj něco dostat. A Reirden je prostě skvělý.
Vlastně celý prosinec jsme prolétali, doma jsem byl za ten měsíc asi pět dní. Ale budou Vánoce, máme tři dny volna. Těším se, až si hodím nožky na trnož a nebudu v podstatě nic dělat a odpočinu si, než to zase vypukne.
Témata:
komentář, sport, Radko Gudas, hokej, Amerika, NHL, Washington D.C., Anaheim, Tampa, Vánoce, Evander Kane, Lars Eller, Sport na Heureka.cz
Související články
