Odpadková pravidla v cyklistice? Do popelnice patří spíš sama
BLOG ROMANY BARBOŘÍKOVÉ | Vyloučit cyklisty za to, že se v závodu postrkují a ohrožují tím bezpečnost ostatních? Naprosto správné rozhodnutí a nic proti němu. Ale vyloučit závodníka jen proto, že odhodí bidon bezpečně k fanouškům, pro které je mnohdy získání tohoto suvenýru největším zážitkem? To je prostě nesmysl. Diskvalifikace Michaela Schära za neekologické chování na slavné belgické klasice Kolem Flander také vyvolala patřičné ohlasy.
Kam se náš sport řítí, podivoval se na sociálních sítích i čtyřnásobný vítěz Tour de France Chris Froome. Byla to reakce na příspěvek Michaela Schära. Švýcarský cyklista při nedělním monumentu zrovna pil ze své lahve, když spatřil skupinu fanoušků. A tak se rozhodl, že jim udělá radost a flašku jim opatrně poslal po zemi. Jen se k nim dokutálela, uvědomil si: Do háje, teď jsem porušil nové „odpadkové“ pravidlo UCI!!!
Nutno říci, že v mnoha ohledech dost podivné pravidlo, jehož některé části spíš samy patří do odpadků. Už dřív bylo totiž odhazování bidonů mimo povolenou zónu „oceňováno“ peněžními pokutami. Jenže někdo v Mezinárodní cyklistické unii (UCI) si asi řekl, že to bylo málo.
A tak od 1. dubna udávají nová pravidla jako postih v jednodenních závodech doslova „elimination or disqualification“. Můžeme si pohrávat s anglickými slovíčky, výsledek je totožný – vyloučení ze závodu. A to je dost kruté za to, že v mnoha případech chtějí cyklisté jen rozzářit oči kolem trati stojících dětí.
UCI se hájí tím, že nová pravidla, která už dříve vyvolala nesouhlasné reakce cyklistů, zejména pokud šlo o jízdu na horní trubce rámu při sjezdu, zavádí proto, aby byli profesionálové vzorem pro děti a amatéry. A ekologie je dnes moderní pojem.
Plastové lahve opravdu přírodu příliš nezdobí. Jenže z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i při amatérských závodech se jich zejména v lesích povaluje dost. V terénu totiž prostě z košíku na kole občas vypadnou. A je pak na pořadatelích, aby zajistili jejich odklizení.
Na druhou stranu obrázek, kdy cyklista při velkých silničních závodech vysílaných po celém světě odhodí bidon do přírody, kde žádný fanoušek, který by jej sebral, nestojí, také není tím, co bychom měli vídat. Jenže takový cyklista je, odpusťte mi to označení, čuně. A na tom se shodnou i mnozí profesionálové.
Naopak takový bidon v rukou malého fanouška, který právě vedle trati stojí a čeká, jestli ho neobdaruje třeba Peter Sagan, Chris Froome, Mathieu van der Poel či další jeho vzory, může vyvolat pozitivní reakci. Třeba právě takovou, že začne tvrdě makat, aby v pelotonu na Tour de France mohl jednou jet i on.
„V roce 1997 vzali rodiče mě a mou sestru na Tour de France. Celá ta atmosféra ve mně vyvolala to, že jsem se od té doby toužil stát proficyklistou. Vrcholem ale bylo, když jsem tam od profíka dostal jeho lahev. Tato malá plastová věc dovršila mou budoucí závislost na cyklistice,“ popsal na Instagramu vyloučený Schär.
Samozřejmě za odhozené obaly od tyčinek a podobně by pokuta přijít měla. Jenže tým, který vybavil cyklistu zrovna touto tyčinkou, identifikujete hůř, kdežto bidon vyvedený v týmových barvách poznáte okamžitě. Nová pravidla totiž hovoří také o tom, že pokud nebude určen přímý viník odhození flašky, pokutu platí tým. V případě, že bidon nikdo nesebere a zůstane ležet v přírodě či na silnici, proč ne, ať týmům napaří pokuty. Ale diskvalifikovat závodníka?
Je toto opravdu správná cesta být vzorem lidem v určitém druhu chování, když těm nejmenším právě takovými zákazy upřete nezapomenutelné zážitky a dost možná i inspiraci? Navíc kdo z těch, kdo si musí lahve na pití kupovat za své, by ji odhazoval někam do příkopu, ještě k tomu když náhradní u sebe při vyjížďce nemá?
