Bratři budou chyBÖt. Takové charisma, vtip a výsledky teď nikdo nemá
BLOG ROMANY BARBOŘÍKOVÉ | Někomu, kdo není velkým příznivcem biatlonu, se může zdát zvláštní, proč je tolik povyku a mnohdy i smutku nad koncem kariér bratrů Böových. Vždyť přece Johannes byl takový suverén, že už dělal z tohoto sportu někdy i nudu. Jenže ono je to právě naopak. I třeba proto, jakou s bratrem Tarjeiem dokázali udělat legraci, nebo jakou úctu vyjadřovali fanouškům. A také k nám novinářům se chovali jako stoprocentní profesionálové a mnohdy jsme se při rozhovorech s nimi zasmáli. Jsou vůbec nahraditelní?
Norskou nadvládu v mužském biatlonu ještě umocnili. Zejména Johannes Bö. Rekord v počtu individuálních výher v soutěžích nejvyšší úrovně už sice určitě nepřekoná a nejspíš ani nevyrovná, i tak je 90 vítězství něčím, na co hned tak další biatlonista nedosáhne. K tomu přidejte dalších 51 pódiových umístění (tedy 2. a 3. příčky) a hned máte jasno, čím mladší z bratrské dvojice obohatil světový biatlon. I jeho starší bratr Tarjei několik skvělých výsledků přidal.
Jenže jen statistiky neudělaly z bratrů z norského Strynu to, čím ve skutečnosti pro fanoušky jsou. A nejen pro ně. I mezi ostatními biatlonisty a biatlonistkami jsou velmi populární a snad nikdy jsem neslyšela, že by si na ně někdo stěžoval. Právě naopak. Všichni od chvíle, kdy bratři oznámili konec svých kariér po nynější sezoně, říkají v podstatě totéž: Byla čest s nimi závodit a potkávat se. Pokaždé, když jsem Johannese potkal/a, pozdravil, usmál se. Může to znít jako fráze. Ale když vám to samé zopakuje celá řada sportovců počínaje velkými jmény až po mladíky, o kterých by hvězda Böova formátu nemusela mít ani ponětí, řeknete si, že na tom asi něco bude.
I na fanoušky působili velmi pozitivně, byli k nim vstřícní a bavili je. To bylo vidět i teď v Novém Městě na Moravě, kdy třeba po jednom ze závodů přeskočil Johannes hrazení u novinářské mix zóny, aby se dostal do koridoru, na jehož druhé straně stáli nedočkaví fanoušci dychtící po fotografii a jeho podpisu. A on ochotně podepisoval, co se dalo. „Bohužel nemůžu vyjít vstříc úplně všem, to bych tady byl hodně dlouho. Na druhou stranu tihle skvělí lidé si to zaslouží,“ litoval Johannes Bö při rozhovoru s námi českými novináři.
A to je další úhel pohledu na osobité kouzlo bratrů. Ačkoliv povinnosti v podobě tiskových konferencí po získaných medailích na mistrovstvích světa nepatřily pokaždé k jejich nejoblíbenějším, vždy se k tomu postavili jako totální profíci. A třeba na posledním MS v Lenzerheide, kde tyto akce probíhaly v malých hloučcích, nikoliv za stolem, nebyl problém položit svůj dotaz mnohem víc napřímo a současně se i dočkat vtipné odpovědi.
Stejně jako ve Vysočina Areně, kde si v mix zóně oba Böové udělali čas, aby s námi zavzpomínali na závody v jejich oblíbeném středisku, před, jak sami řekli, naprosto úžasnými fanoušky. Také toto povídání bylo plné humoru, vstřícnosti a z obou bratrů čišelo typické Böovské charisma.
A především to je něčím, co bude všem chybět nejvíc. Hlavně o Johannesově sportovní jedinečnosti není sebemenších pochyb, mnozí o něm mluví jako o žijící biatlonové legendě. Ale především to, jací jsou mimo tratě a střelnici se u jejich nástupců bude hledat hůř.
Samozřejmě, jednou zase přijde další hvězda. Bráno čistě ze sportovního hlediska, jen v norském týmu už se na tuto pozici může valit hned několik lidí. Ale i manažer norské reprezentace Per Arne Botnan přiznal, že nahradit celkově bratry může trvat i několik let.
Ještě před tím ale přijde za necelé dva týdny velmi dojemné loučení na Holmenkollenu. Češi už bráchům své Takk for alt (díky za všechno) řekli.
