Před rokem plzeňští fandové také nabírali tempo
Pusto za jednou brankou, poloprázdno za druhou, prořídlé ochozy na dlouhých tribunách. Taková byla návštěvnostní kulisa prvního zápasu Slovanu Liberec o vytouženou Ligu mistrů. Rozhodně hráči čekali větší zájem a podporu, pokladní tučnější tržby.
Kdy jindy než na mistra a na jeho boj o účast v nejprestižnější evropské klubové soutěži by měli fandové přijít? Nehledět na čas, pohodlí ani ušetřenou minci a dát tak jasně najevo, že i oni touží, aby se jejich klub dostal do společnosti vyvolených?
Při prvním vystoupení Slovanu to tak rozhodně nevypadalo a letní déšť, byť na červencový podvečer dosti vlezlý, přijatelnou omluvou není. A finanční obnos už vůbec ne. Lístky stály jako na ligu, základní vstupné od 90 do 120 korun.
Hlasatel oznámil: Utkání přihlíží 5500 skvělých přítomných. Charakterizoval je správně, povzbuzovali, prahli po vítězství, leč jejich počet nevzbudil nadšení. A okamžitě se začala připomínat Viktoria Plzeň, která možnost být na libereckém místě pozbyla právě na stadionu U Nisy v posledním ligovém kole.
O fandech západočeského týmu se nyní pějí ódy, jak dokázali zaplnit ochozy a hnali své oblíbence vpřed. Omyl! I oni se rozjížděli pozvolna a nabrali patřičné tempo až proti vyhlášeným protivníkům. Na 2. předkolo jich proti Pjuniku Jerevan přišlo 5400, na Rosenborg Trondheim dokonce o tři sta méně.
I když nutno přiznat, že návštěva byla ovlivněna sníženou kapacitou stadionu při stavebních úpravách. Teprve FC Kodaň při přesunu do pražského Edenu přilákala téměř 20 tisíc, ale to už plzeňská jízda voněla postupem do základní skupiny.
Věřím, že i liberečtí fanoušci se teprve zahřívají.
