Kvalifikační neúspěch kouče Bílka bude ranou i pro Peltu
Beru veškerou odpovědnost na sebe. Když Michal Bílek v roli trenéra reprezentace neuspěje, vyvodím důsledky i vůči své osobě. S těmito slovy si přitiskl samurajský meč k hrudníku se slibem spáchání harakiri bývalý nejvyšší muž českého fotbalu Ivan Hašek, když v říjnu 2009 předal český tým do rukou svého kamaráda. Jasně deklaroval, že Bílkův nezdar bude znamenat konec jeho vlády.
Hašek nakonec obřadný rituál spáchat nemusel, neboť funkci předsedy FAČR složil dříve, než jeho chráněnec propadl v nejsledovanější roli českého fotbalu. A závazek v žádném případě nepřejde na Haškova nástupce Miroslava Peltu. Ten si rozhodně kvůli nevydařené kvalifikaci o postup na mistrovství světa 2014 v Brazílii párat útroby nebude. Bude vládnout dál a ani se nezdá, že jeho pozice oslabí.
Přirozeně se nebude moci pochlubit účastí na nejsledovanější akci světového fotbalu, ale výmluv, proč nenese zásadní tíhu odpovědnosti, poskytne mnoho: Bílka si sám nevybral, zbyl mu po předchůdci. Projevil prozíravost, když ho neodvolal v průběhu šmatlavé kvalifikace o EURO 2012 ani na závěrečném turnaji po ostudné úvodní prohře 1:4 s Ruskem. Přes veškeré výhrady bylo proniknutí českého mužstva do čtvrtfinále dosaženým maximem, tedy úspěchem.
Proti tomu stojí ovšem narůstající rozezlenost fotbalových fanoušků neustále frustrovaných z porážek, nevýrazných výkonů mužstva, děsivého projevu. Jejich volání po Bílkově rezignaci nikdy neutichlo, jen se občas ztlumilo, ale provázelo každé vystoupení týmu. Ale na fanoušky nikdy Pelta nebral zřetel, a to nejen v případě názoru na reprezentačního kouče.
Nezdar mu ale vadí. A hodně. Nejde jen o ozdobná paví pera na chocholu, usednutí do čestné lóže při vystoupení českého týmu v nejzaslíbenější fotbalové zemi světa, přijímání gratulací od zahraničních kolegů. Velkou nepříjemností je jistě ztráta několikasetmilionového výdělku, který by při brazilské účasti naplnil asociační pokladnu.
A Pelta jako zkušený šíbr moc dobře ví, že kdo drží finance, drží i moc. To, že nebude moci rozhazovat plnými hrstmi peníze věrným a získávat jejich slepou podporu, je pro něho děsivé zjištění. Na druhé straně, kdo zná jeho umění pohybovat se ve velkém byznysu i politickém zákulisí, dojde k přesvědčení, že si s tím poradí.
Pelta nikdy nepopíral, že chce být známý, obdivovaný, úspěšný. Chce vyhrávat, brát trofeje, vládnout bohaté organizaci. Propad reprezentačního týmu tedy bere i jako osobní selhání. Rád se holedbá, jaký má cit pro výběr trenérů, jak osobním zásahem dokáže srovnat mančaft, když v něm začne uvadat morálka, jak v pravou chvíli umí přijít s patřičnou motivací. To nyní nemůže.
Představa, že teď přijme takovou odpovědnost, že by vyňal reprezentaci ze své gesce – o rezignaci na post předsedy ani na chvíli neuvažuje – je ovšem mylná. Chce mít všechno nadále pod kontrolou, jinak ani jednat a pracovat neumí. On bude opět rozhodovat, kdo usedne na reprezentační lavičku. Českému fanouškovi nezbývá než věřit, že při výběru trenéra, který povede mužstvo do kvalifikace ME 2016 ve Francii, bude mít šťastnou ruku.
