Je smutné být v Monaku úplně sám. České kluby, snažte se
Nemůže být smutnějšího okamžiku než osobně v Monaku sledovat slavnostní ceremoniál losování základních skupin Ligy mistrů či Evropské ligy a nemít v osudí svého, tedy českého zástupce. V předchozích čtyřech letech, kdy jsem Českou republiku zastupoval v novinářské anketě při volbě Nejlepšího fotbalisty Evropy, se to zatím nestalo a já pevně věřím, že se toho nedočkám ani letos.
Jestli Real Madrid narazí na Chelsea už v základní skupině, zda se Paris Saint-Germain střetne s Bayernem Mnichov, nebo který klub z méně mocného státu bude mít tu čest, že ho vypráší obhájce Barcelona, je jistě sledovat zajímavé až adrenalinové. Ale upřímně - jenom informace, do níž se promítne i kus vlastenectví, je ta pravá a přináší patřičné napětí.
Navíc to zvyšuje osobní prestiž. Trpělivě jsem v roce 2011 vysvětloval kolegům z jiných zemí, co je vlastně zač Viktorka Plzeň, když se probojovala poprvé do Ligy mistrů a narazila na FC Barcelonu a AC Milán. Když není koho nabídnout, zájem o zástupce neúspěšné země pochopitelně výrazně klesá. Je hezké podílet se na volbě nejlepšího fotbalisty Evropy, při speciálním setkání zvědět, jaké má další plány nejvyšší muž kontinentu Michel Platini, ale skutečnou důstojnost dodávají až kluby, které se probojují do prestižních soutěží a jsou losovány,
„Stanis, kdyby žádný český klub v losu nebyl, tak si z toho nic nedělej, zvykneš si,“ ubezpečoval mě už několikrát lucemburský hlasující Laurent Schüssler. On svého zástupce při losování neměl, tak se v době slavnostního ceremoniálu šel podívat na výměnu stráží u Paláce Grimaldů. Hezké, ale raději bych s napětím sledoval, s kým český vyslanec (lépe vyslanci) poměří síly.
Ve hře jsou čtyři: Plzeň, Sparta, Jablonec a Liberec. Aspoň jeden by měl do základní skupiny proklouznout.
Nechci být v Monaku sám.
