Tomuhle výjimečnému zápasu se přezdívalo „babyderby“. Vždyť jak Slavia, tak Sparta sází hlavně v záloze na několik hráčů ve věku teenagerů nebo lehce přes něj. Jenže zatímco tým z Edenu, který nakonec vyhrál 1:0, dosud unikal pozornosti a neměl co ztratit, Spartě se odvážná strategie začíná nevyplácet. Je to překvapení? Ne, dalo se to čekat. Jde jen o to, jak dlouho tyhle „dětské nemoci“, které přinesly čtvrtou porážku v řadě, potrvají.
Je to změna, která na Letné ještě nebyla. Díky sázce na vlastní odchovance či talenty získané odjinud v takové míře, jaká je k vidění, se změnilo celkové klima Sparty.
Talentovaní borci dostali naději i reálnou šanci, že nebudou jako dřív věčně kočovat po jiných ligových štacích v Příbrami, Českých Budějovicích a podobně, až tam skončí natrvalo.
Krejčí, Přikryl, Kadeřábek, Pavelka, Vaclík, ale i Kadlec nebo Hušbauer, to je dlouhý seznam jmen, na nichž začal stavět už Jaroslav Hřebík a jeho nástupce Vítězslav Lavička ve správném trendu pokračuje. Ať se tomu říká revoluce nebo třeba evoluce.
Logicky ale nic takového nemohlo jít hladce, byť se začátek sezony výsledkově povedl. Právě Lavička nejlépe vidí, jak výkonnost všech těch Kadeřábků kolísá mezi plusy a minusy. Stačí se podívat na takového Přikryla.
Ten by měl být mnohem dál, vždyť na sebe po příchodu z Olomouce dokázal vzít odpovědnost – než se začal vytrácet a dnes jednou hraje, podruhé ne. Podobně musí Lavička šachovat i s ostatními figurkami v rudém dresu.
V derby tak zůstali jako náhradníci Pavel Kadeřábek a David Pavelka. Mimochodem, právě oni dva jsou pro mě největším symbolem ozdravné kúry, kterou si na Letné předepsali. Se všemi klady i zápory.
Je evidentní, že mladí dravci se musejí vyhrát. Potíž je v tom, že vedle sebe nemají zkušeného lídra, jakým je v Plzni Pavel Horváth (byť to v poslední době i vinou zdravotních trablů rozhodně nebylo ono) nebo ve Slavii Karol Kisel.
A nejde jen o roli na hřišti, ale i v šatně. Marek Matějovský ji při vší úctě neplní, samozřejmě i proto, že často není fit, což ho sráží. Tahle nadějná třída by zkrátka potřebovala pořádného učitele.
Sparta může dál sázet na Matějovského nebo čekat, až se šéfem stane třeba Josef Hušbauer, který k tomu podle všeho má předpoklady. To je její volba, která urychlí nebo zpozdí fotbalovou maturitu – a podle toho musí realisticky upravit své cíle v sezoně.
V každém případě by bylo i přes dílčí neúspěchy škoda, kdyby ustupovala ze základního směru nastoupené cesty, protože se jí dlouhodobě vyplatí a o její správnosti přesvědčila netrpělivé sparťanské prostředí. Tedy zatím.
Související články
