Fotbal si rozvracet nedáme? Naopak, opozice musí přitvrdit
KOMENTÁŘ ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA DENÍKU SPORT | Chce to klid na práci, nebourat zavedené pořádky. Žádné převraty a revoluce. Nejen po nedělním zasedání výkonného výboru fotbalové asociace se zdá, že jí až na výjimky vládnou soudruzi jak vystřižení z minulého režimu. Ostatně Roman Berbr, o něhož tu jde nejvíc, v něm zjevně žije pořád.
Jen se potvrdilo, že nápad svolat fotbalovou vládu do Rigy byl součástí snahy co nejvíc bagatelizovat závažné výpovědi z posledních dvou týdnů – a nic neudělat. Skutečnost, že se „vejboři“ nesešli všichni, a hlavně samotné jednání pak tomu přesně odpovídalo. Tedy spíš nejednání, obstrukce. Byla to naprosto zbytečná schůzka.
O šéfce komise rozhodčích Dagmar Damkové a jejím stvořiteli Berbrovi přitom měla padnout zásadní slova i bez ohledu na stanovy, formality a absenci, pasivitu místopředsedy a šéfa Ligového shromáždění Dušana Svobody. Ta byla s povděkem využita – už jen jako důvod celkové nečinnosti, ač byla naplánována i tak.
Místo jasného ano, ano – ne, ne se nad Rigou vznesl slovní smog, jenž má utlumit pozdvižení odstartované výpovědí bývlého sudího Libora Kovaříka, a vzbudit dojem, že se stejně nic nezmění. Role prvního muže se i v šíření téhle únavné nálady drží Miroslav Pelta. Celou kauzu od začátku ředí, odpoutává pozornost, snaží se navádět na falešnou stopu, kdo to vymyslel a komu to slouží. Bohužel se tím také spousta lidí nechá obalamutit a nevěnuje se podstatě věci.
Když už se na moment zdálo, že přece jen chápe vážnost dění, vrátil se zpět ke zlehčujícím blábolům, kořeněným spikleneckým vtípkem. Typické je, že obdobně jako jeho (sou)druzi vše znovu zužuje jen na slova Libora Kovaříka a problematiku rozhodčích, a to ještě vůbec ne v úplnosti, přičemž absolutně přehlíží další svědectví i Berbrovy zjevné hříchy.
Pozor, Pelta moc dobře ví, v čem je problém. Nikoli poprvé, ale zatím v největší míře ze sebe vědomě dělá blázna, lavíruje, protože to nechce řešit, nebo neumí – alespoň ne teď. Berbr ho má v hrsti, armádou svých pohůnků při volbách i nepříjemnými informacemi. Proto „Velký čáp“ těžko sáhne po silovém řešení.
Není však vyloučeno, že mezitím jako jindy přemýšlí o plánu B, čeká na impulz zvenčí a odchod nepřijatelné dvojice zařídí obchodně, „po jablonecku“. Například tučnou prebendou. Popřípadě se pokusí odškrtnout pouze bod Damková. Nebo opravdu neudělá vůbec nic.
Nejvíc zaráží, že chybí mohutný hlas od prvoligových klubů, pro které je otázka Damkové (a Berbra) nejdůležitější. Je nezbytně nutné znát jejich převládající vůli a též názor nejvyššího zástupce Svobody na to, co se děje – jenže ouha, dosud nezazněl.
Třeba je to součást taktiky spočívající v trpělivé práci v tichosti – hlasovat o Damkové při současném rozložení sil a s očekávaným výsledkem teď by ji i Berbra naopak mohlo posílit. Rizika jsou nicméně zjevná: podcenění moci symbolů, nejen fotbalové veřejnosti, vzývané transparentnosti, prováhání správné chvíle i nedostatečné přípravy a promyšlenosti toho, co bude stačit k pointě. I když vzdáte předem ztracené bitvy, lze vyhrát válku. Anebo ji prohrát taky…
Ligové kluby na sebe v každém případě musejí vzít odpovědnost. Klíčová je role majitelů typu Daniela Křetínského, zajímavé bude sledovat, jestli se do dění zapojí noví vlastníci Slavie, s nimiž je ve spekulacích spojován i byznysmen Petr Kellner. Obdobná síla (a také zvýšený politický tlak) může způsobit změnu nevábných poměrů – a zároveň musí odolat pokoušení, aby si pak účelově vytvořila nové, jež by sloužily hlavně jí.
Je nutné, aby Damková odešla. Její místo nechť zabere důvěryhodný nezávislý člověk mimo současné, loutkové komise sudích. Zmizet musí i Berbr. Je na čase přijít s návrhem úprav stanov, aby lidé jeho druhu a metod měli přístup k funkcím co netrnitější, či rovnou zatarasený. Ať už podmínkou negativního lustračního osvědčení, změnou způsobu voleb nebo jinak.
Vždycky je špatně, mění-li se pravidla kvůli jednomu člověku. S diktátory to ale jinak nejde.
