Na první dobrou ta funkce zní trochu zvláštně, možná kostrbatě. Tak tedy, oficiálně: poradce sportovního a technického úseku. To je nová role bývalého brankáře Petra Čecha po návratu do Chelsea. Všeobecně se to očekávalo, spekulace jen Čecha posouvaly rovnou do ředitelského křesla. Vtip je v tom, že na něm fakticky zřejmě zčásti sedí, ale ve „zkušební době“ (na zcela jiné úrovni než u běžných smrtelníků) není vystaven tlaku se špičkovou pozicí spojenému.
V každém případě jsem přesvědčen, že opatrnější rozjezd je dobrým začátkem téhle mise. A to i navzdory skutečnosti, že Čech se vymyká běžnému obrazu fotbalisty schopností absorbovat už během hráčské kariéry všechny možné informace nejen o tréninkovém procesu, přípravě či samotném koučování, ale také o celkovém fungování evropského velkoklubu, o jeho infrastruktuře. Nepochybuji o tom, že se zvídavostí sobě vlastní prošel všechna patra…
Proto lze předpokládat, že je pro úlohu budoucího manažera připraven neskonale lépe než drtivá většina jiných hráčů, kteří ze dne na den vymění dres za sako a často vzbuzují iluze, že jim to půjde v kanceláři stejně dobře jako na hřišti. Bohužel se stává, že perspektiva se rozpustí v dalším kafíčku. Chodit na něj je něco jiného než namáhavá manažerská práce. Poměry v cizině jsou při tom neskonale tvrdší než doma.
Čech má i další velkou výhodu. S prostředím, v němž začíná, je těsně spjat. Jako brankář v něm strávil dlouhých jedenáct let, stal se součástí jeho moderní historie. Na jeho straně je i jiný klíčový faktor: vybudoval si skvělé postavení u majitele Romana Abramoviče, a tím pádem i u jeho lidí. Podobné to bylo u Pavla Nedvěda, který pro kázal výjimečnou loajalitu vůči Juventusu, vybudoval si zaslouženě vynikající vztahy s rodinou Agnelliů a nyní působí jako viceprezident, na něhož spoléhá stávající boss „Juve“ Andrea Agnelli.
Přesto je rozumné, že Čech nezačíná rovnou „ofiko“ ve vrcholné funkci, jakkoli už má podle všeho velký vliv na zásadní rozhodnutí. Není od věci ještě víc ohledat terén, navázat patřičné vazby s novými lidmi, detekovat eventuální nástrahy. Zvlášť v období, kdy londýnský gigant přechází po odchodu trenéra Maurizia Sarriho a hvězdného Edena Hazarda do nové etapy a nesmí při tom kulhat. Kromě toho musejí kluboví šéfové velmi citlivě odhadnout, v jaké míře se opravdu vyplatí opětovné svolání budovatelů identity Chelsea, staré party kolem Čecha, Franka Lamparda a spol.
I když toho už Čech viděl dost, ještě se může rozkoukat. Začít prodávat všechny své mimořádné schopnosti a zároveň dotvarovat správnou formu, kterou to udělá. Konfrontovat svůj široký přehled s realitou, ubránit se tomu, aby nebyl vnímán jako všeználkovství, pro mnohé zatím či pouze navenek bez odpovědnosti. Ideální scénář pak nabízí další krok výš.
Témata:
fotbal, chelsea, anglie, komentář, Petr Čech, Premier League, sport, Štěpán Filípek, Fotbal na Heureka.cz
Související články
