Ať si o ostravské legendě Milanu Barošovi myslí kdo chce, co chce, je dobře, že podepsal novou smlouvu s Baníkem. Tím pádem si přidá další sezonu ve fotbalové lize, která nepřijde o jednu ze svých velkých person. Zároveň mě při příležitosti nové signatury na kontraktu, který je z jeho strany pojat velkoryse, zaujala slova, jimiž hodnotil sám sebe. Respektive neoddělitelnou součást své fotbalové osobnosti projevovanou přímo na hřišti. „Budu se snažit uklidnit,“ pronesl.
Není pochyb o tom, že Baroš má Baníku stále co dát. I kdyby nenastupoval pravidelně a do všech zápasů, je to faktor X. Můžeme se bavit o tom, zda by ostravský tým neměl být nastavený jinak, aby takovou pomoc nepotřeboval (časem na to přijde…), ale vycházím ze stávající reality. Barošův význam ovšem zdaleka a čím dál víc přesahuje travnatý obdélník vyznačení bílými čarami. Je to persona, jež se výrazně spolupodílí na identitě Baníku. Má jasné názory na vše, co k fungování klubu a fotbalu patří a záleží na vedení, zda toho využije ve svůj prospěch. I kdyby muselo na některé věci změnit názor.
Svůj srdeční vztah k tradiční značce dal Baroš najevo už v minulosti finančním příspěvkem a také ochotou hrát za podmínek, nad kterými by leckteří hráči nedosahující ani zdaleka jeho věhlasu a kvalit možná ohrnuli nos. Co je pro ně nějakých sto tisíc nebo kolik… Opět se dá samozřejmě říci, že je to vzájemně výhodné, pokud má MB v sedmatřiceti letech nějaké úlevy a podobně. Ale zase: svou roli naplňuje víc než jiní, záleží mu na stavu Baníku, zajímá ho vývoj spoluhráčů.
Jestli si něčím – v současnosti – kazí svůj obraz, je to někdy přehnaně tvrdá, až nefér hra, s níž se snaží všemi prostředky rozhodit spoluhráče. To je zkrátka jeho styl, který jeho příznivci považují za něco přirozeného, jenže ono to tak není. A taky negativní reakce, nově poté, co začaly přicházet tresty. V minulé sezoně to vyvrcholilo zákrokem na slávistického záložníka Tomáše Součka a pětizápasovým zákazem startů, posléze kuriózním vyloučením, když byl zkušený útočník vykázán z lavičky při finále MOL Cupu.
V těchto i jiných případech se, myslím, projevil život v (ostravské) bublině. Místo věcného pohledu na negativní události jako by ve Slezsku převládl pocit křivdy a hledání nepřítele, nejlépe z Prahy (disciplinární komise), ale v širším měřítku v řadách kohokoli, kdo na Barošovy nedostatky či prohřešky poukázal jako na něco nezdravého. Takže z toho byl „hon na Baroše“, při němž se pro domnělé ústrky zapomíná naopak na výhody. V téhle souvislosti dle mého dobře nereagoval ani trenér Bohumil Páník ani kluboví šéfové v čele s majitelem Václavem Brabcem.
Když na erupce hněvu přišla řeč ve středu, Baroš se na tohle téma vyjádřil velmi rozumně a se sebereflexí. „Je to i moje chyba, protože v emocích někdy reaguju jinak, než bych měl,“ vrátil se k hojně propíraným momentům, které (konečně) přiměly k reakci rozhodčí. „Budu se snažit uklidnit,“ dodal bývalý reprezentační kanonýr.
Jaká bude realita, se samozřejmě teprve uvidí. Ale už tohle je dobrý, nevšední krok. Baroš je typickým představitelem sorty hráčů, kteří mají na emocích založené své působení na hřišti, bez něho by byli poloviční, pramení z nich nedomyslitelně i nebývalé zanícení pro hru. Proto není jednoduché uvědomit si, že je něco špatně, naznačit to nahlas, a ještě na tom zapracovat. Navíc v případě lidí s nutně specifickým egem, v tak exponovaných pozicích, pod veřejným dohledem a tlakem.
Baroš nikdy nepřestane být válečník, který působí soupeřům těžké ztráty, aniž by za to měl pokaždé sklidit potlesk. Bylo by však skvělé, kdyby do nové sezony nevstoupil jen s novou vizáží, podtrhující dojem bojovníka, ale i plněním svého „těžebního plánu“. Když ho dodrží, přidá mu to víc, než ubere…
Související články
