Atleti, sprinteři… Paliči? Slavia potřebuje víc zabijáckého instinktu
Slavia vs. Slavia krát pět. Zhruba. A míněno rychlostně. Tak nějak v podání slávistického trenéra Jindřicha Trpišovského s jistou nadsázkou vypadalo „preview“ zápasu s Dortmundem. Tedy soupeřem, který kouč v kloppovské kšiltovce dlouhodobě obdivuje a má ho vzhledem ke stylu hry za ještě těžšího soka ve skupině Ligy mistrů než Barcelonu. Rozdíl to skutečně byl. Přesto toho slávisté nenabídli hodně a mohou jen litovat, že soupeře vyslali k úprku za góly sami. A taky že zase byli za „paliče…“
Hned první minuta svátečního utkání v Edenu vypadala hrozivě. Dortmund se okamžitě expresním „ťukesem“, z něhož se až tajil dech, propracoval ke slávistické bráně a nabízel černý, respektive černožlutý scénář. Jenže nebylo to tak. Slavia se brzy dostala do utkání a snažila se vyrovnat obrovské rychlosti a tempu, které doma nezažije a běžně mu nečelila ani na evropské scéně. Najmě střelec obou branek Hakimi předvedl úžasný pohyb a úprk, na který by nestačila ani koloběžka, o které Trpišovský mluvil po utkání.
Znát byl i další handicap: v situacích, které soupeř řešil bleskově a automaticky, slávisté mnohdy ztráceli cenné vteřiny. Při zpracování míče, prvním doteku. Ani to by však nemuselo tolik vadit, nahrazovali to jinými zbraněmi. Kdyby se ovšem vyvarovali nedůsledností při ztrátách balonů, které měli ve své moci. Sami aktivovali smrtící brejky zkušeného protivníka. Osudná vosí bodnutí.
Problém byl, když se k tomu přidal druhý motiv utkání. I o něm Trpišovský mluvil. „Jsou to ještě větší paliči než my,“ pronesl už po duelu s Mladou Boleslaví (1:0). Jenže tuhle nelichotivou pověst si ponechali jen slávisté. Nedotáhli nadějné situace kolem pokutového území Borussie ani několik v zárodku vtipně vymyšlených standardních situací, a hlavně neúspěchem skončily nájezdy Lukáše Masopusta a Stanislava Tecla. Jaký to rozdíl ve srovnání s Hakimiho chladnokrevností…
Je to téma, které se v případě Slavie vrací. Potřebuje, aby její hráči měli víc zabijáckého instinktu, proměnili třeba jen ty dvě šance za utkání, které se na takovém levelu naskytnou. Kdyby jím disponovali, třeba by v Miláně v prvním zápase skupiny vyhráli 3:1 a v Edenu remizovali 2:2, kdo ví. Z druhé vlny může pomoci Nicolae Stanciu, autor luxusní přihrávky na Masopusta, který však stále není v top formě. Pak to také lze zúžit na problematiku kvalitního útočníka, ale slávistický styl není šitý na míru klasickým zakončovatelům, na které pracují ostatní (paliči).
Na české poměry jsou slávisté nesmírně daleko a už teď mají za sebou velké úspěchy. Tohle je ale možná poslední limit.
