Berbr ven? Kdy, když ne teď! Prohrané soudy potvrzují jeho zlovůli | iSport.cz
Štěpán Filípek
18. října 2019 • 15:35

Berbr ven? Kdy, když ne teď! Prohrané soudy potvrzují jeho zlovůli

TOP VIDEA
Sparta - Kladno: Kudrnovu střelu muselo rozhodnout video, 1:0 Sparta - Kladno: Kudrnovu střelu muselo rozhodnout video, 1:0
Chceme hrozit ze standardek. Kosovo je nebezpečné i bez Muriqiho, předesílají Češi Chceme hrozit ze standardek. Kosovo je nebezpečné i bez Muriqiho, předesílají Češi
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je to jako úřední razítko na to, co všichni lidé znalí poměrů v českém fotbale věděli. Když Městský soud v Praze čerstvě potvrdil zamítnutí žaloby mocného funkcionáře Romana Berbra (a jeho partnerky Dagmar Damkové) na bývalého rozhodčího Tomáše Kovaříka, jedná se o mimořádně pádný důvod k Berbrovu odchodu z fotbalové asociace. Stejně jako shodné verdikty v dalších obdobných sporech, kdy sudím dávají za pravdu soudci.



Ve stručnosti: Tomáš Kovařík potvrdil otevřenou výpověď svého kolegy a jmenovce Libora, který v deníku Sport detailně popsal, jakým způsobem Berbr ovlivňuje a ovládá rozhodčí nebo zasahuje do jejich působení. Byla to přelomová událost, stejně jako to, že se přidali i další sudí Antonín Kordula či Radek Kocián a další lidé. Znamenalo to obrovský posun ve snaze upozornit na přešlapy fotbalového kápa z Plzně: ti, kdo měli s jeho praktikami opakovaně co do činění, poprvé vystoupili takto otevřeně, s plnou odpovědností na vlastní jméno a v takovém měřítku.

Právě v tom také byla od začátku jejich síla, která se musela dříve či později projevit při soudních jednáních, jež Berbr inicioval jako odvetu. Rozhodčí se nevytasili s obecnými tvrzeními, ale popisovali konkrétní jevy a události, jejichž byli aktéry či svědky, a jejich výpovědi do sebe zapadaly. „Pravdivost výroků pana žalovaného (T. Kovaříka) byla prokázána,“ konstatoval naposledy i Tomáš Novosad z Městského soudu v Praze. „To, jak popisoval angažmá pana žalobce a paní žalobkyně, odpovídá tehdejší realitě,“ dodal.

Paradoxně k tomu přispěla i vyjádření bývalého šéfa FAČR Miroslava Pelty, jenž Berbra od sudích posléze odstavil, ale jako obvyklou úlitbu do svého proslulého benefitního programu zahrnul Sylvu Mašínovou z Obvodního soudu pro Prahu 9, která původně rozhodla v Berbrův prospěch, přičemž omezila možnosti Kovaříkovy obhajoby. Ze soudkyně se symbolicky stala „obžalovaná“, jež čelila kárnému řízení.

Berbr se pustil do boje, v němž bylo vítězství krajně nejisté. Možná žaloby podával proto, aby ukázal sílu před svými nohsledy a zastrašil další případné oponenty, nebo chtěl přinejmenším kritikům jednoduše co nejvíce ztrpčit život. Samozřejmě je třeba brát v potaz, že kauzy se ještě mohou dále táhnout, ostatně Berbr se chce odvolávat, kam až to půjde, klidně „až do Štrasburku“. Těžko si však lze představit zvrat v tom, jak se na svědectví sudích u soudů pohlíží. „Jen“ případ internacionála Ladislava Vízka může být kvůli některým obecnějším tvrzením složitější, jakkoli také on trefil Berbra na hlavičku. Stěžejní bude prokázat, že se – řečeno suchou soudní terminologií – hodnotící soudy zakládají na reálném a pravdivém skutkovém podkladu.

K tomu, aby Berbr neměl co dělat na Strahově, natož zastávat pozici místopředsedy fotbalové asociace a opět si otevřít přibouchnuté dveře ke komnatě, tedy komisi rozhodčích, stačilo už dosud dost důvodů. Od ovlivňování dotací v krajích, přes způsoby zajišťování vlivu, až po střet zájmů nebo nepřijatelné vystupování. Teď se ovšem už ani nemůže hájit tím, že proti němu hovoří spekulace, nedoložené či nedoložitelné hlavně kvůli strachu lidí zevnitř fotbalu z vendety. A dobře vědět to musí i všichni ti, kdo s ním spolupracují.

Že byl Berbr demokraticky zvolen? Za prvé: o demokratičnosti v plném slova smyslu lze těžko hovořit tam, kde je demokracie nejrůznějšími způsoby pošlapávána a ten, kdo se nechce podvolit nebo má pouze jiný názor, to pocítí. Respektive pod touto hrozbou musí žít a brát v potaz, jak tím uškodí nejen sám sobě, ale i svému klubu, organizaci, zkrátka okolí. Za druhé: když je někdo demokraticky zvolen, neznamená to, že si může dělat, co chce. Byť to dnešní mocní berou jako samozřejmost, a ještě z demokracie rádoby školí jiné.

Bez ohledu na to, jak se to bere v pokřivených fotbalových poměrech jinak, Berbrovo postavení je zkrátka neobhajitelné. Jeho skutky jsou obžalobou, která by správně ani neměla potřebovat soudní štempl. Když už pak na lejstra s jeho jménem padají, a nikoli od soudkyně Barbary ani Sylvy, je to ještě jasnější. Takhle by k němu měli přistupovat nejen lidé zevnitř fotbalu, ale i vně. Potažmo k celému vedení asociace. Takže znovu a znovu: Berbr ven!

ANKETA: Řepkův odchod z FAČR zabolí český fotbal nejvíc

Podívejte se na protest proti Berbrovi. Dva týmy začaly zápas bagem

 
Články odjinud


Články odjinud