Je to jako zhluboka se nadechnout čerstvého vzduchu, nabrat ho plné plíce a… Pfff! S novou silou mohutně vydechnout a sfouknout nejlépe všechny překážky, které stojí v cestě. Takovým dojmem působí fotbalová Plzeň, která tuto zimu konečně vstoupila do nové etapy. Do doby po – Pavlu Vrbovi. A znamená to hotovou revoluci. Čistě fotbalovou i kulturní.
Nástupem slovenského experta Adriana Guľy se teprve nyní na západě Čech definitivně loučí s fotbalovým dědictvím či odkazem strůjce svých historických úspěchů. Skvostným a zároveň v posledku tíživým. Dosud se od něho nedokázali odpoutat: ať už v době mezi jeho prvním a druhým angažmá vedl tým kdokoli, stejně jako byl Vrbův duch všudypřítomný a každý z jeho nástupců s ním byl poměřován.
„Pavel měl jedno velké a jistě velmi záslužné privilegium, které se nám nedostávalo. A to byla potřebná tolerance a pomoc managementu ve chvíli, kdy se přestalo jen krátkodobě dařit. A bylo jedno, zda jste mistr, nebo na prvním místě v tabulce. Šel jste,“ shrnul to jeden z aktérů trenérského intermezza Miroslav Koubek.
Jiným neopominutelným faktorem, s nímž musel každý kouč v trenérském intermezzu počítat, byla stará parta v šatně, jakkoli nabývala až mytické pověsti a postupem času se přece jen začala drolit.
Když se Vrba vrátil, uvedl se majstrštykem na úkor zdánlivě posilujících pražských „S“: titulem. Už v úspěšné sezoně, po níž následovala další účast v Lize mistrů a stomilionové zisky, však bylo zřejmé, že herně tým ani nepřiblíží top levelu, který sám nastavil během oslnivé pětiletky. O tom, nakolik za to mohl fakt, že už neměl k dispozici mimořádný kádr nebo že si neuměl poradit s jeho obměnou, lze dlouho debatovat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
