Doma nejsou kádry, vyřeší to – na čas – jen a pouze cizinec. Jmenovitě Vítor Manuel de Melo Pereira. To je očekávaný verdikt Výkonného výboru FAČR ohledně toho, kdo povede komisi rozhodčích. V současné situaci jde zřejmě o jediné možné nebo snad únosné řešení, na které vedení asociace má. Čímž není řečeno, že obecně správné. Protože i v tomto případě je podáván důkaz toho, jak je český fotbal kvůli řádění Romana Berbra a jeho lidí za přihlížení ostatních nemocný. Zárukou světlé budoucnosti budou jen razantní dalekosáhlé změny.
Obrátit se na UEFA je výraz bezradnosti a nemohoucnosti udělat si pořádek na vlastním dvorku. A tak přichází bývalý portugalský arbitr a posléze jakýsi „krizový předseda“ komisí rozhodčích v několika státech, naposledy v Řecku. V živé paměti je, že už před čtyřmi lety si podobně musel pomoci tehdejší šéf FAČR Miroslav Pelta, který nicméně sám vybral a angažoval Poláka Michala Listkiewicze.
A to k nelibosti fotbalového kmotra Romana Berbra, jenž najednou tolik nedosáhl na hřiště, které pevnou rukou s pomocí kliky svých nohsledů, oněch „synků“ a „bráchů“, ovládal. Nikdo netvrdí, že Listkiewiczovo působení má být dáváno za vzor, nicméně k určitému Berbrovu „odklonění“ došlo. Bohužel jen na dva roky, pak opět dosáhl svého a dotáhl své obvyklé čachry k perverzní dokonalosti za trapného statování Jozefa Chovance.
Už jen to, že je potřeba takovými způsoby obcházet člověka Berbrova typu (a vracet mu to v jiných směrech), vypovídá o tuzemském fotbale vše. I nynější stav je pak důsledkem toho, jak zatčený „Náčelník“ a „Taťka“ nepřijatelně infikoval prostředí rozhodčích a na všech frontách rozjel „berbrizaci“. Výsledkem je katastrofální personální nouze asociace, do jejíchž služeb nechtějí vstupovat kvalitní a respektované osobnosti, jež se nezapletly.
Jako třeba bývalý sudí Radek Příhoda, po němž je všeobecná poptávka. Nelze se však divit tomu, že ji odmítá. Dobře totiž ví, že vyhovět nyní znamená neúměrné riziko pro vlastní pověst a v podstatě profesní sebevraždu. Proč? Protože on ani nikdo jiný by nemohl pracovat nezávisle, podle vlastních not, bez škodlivých vlivů ze zákulisí.
Předseda FAČR Martin Malík, jenž Berbrovu řádění přihlížel a nikdy se nezastal poškozených, se vydal cestou, jež zbývá šéfovi jeho, tedy úřednického typu: zaštítit se UEFA, přenechat jí kus vlastní práce a agendy, nastavit „kontrolní procesy“. A být svým způsobem z obliga. Ukazuje to na neschopnost poradit si vlastními silami. Na druhé straně je to nesmírně složitá situace a Česko samozřejmě není jedinou zemí, která kvůli vnitřnímu rozvratu potřebovala takovou intervenci – nabízí se především zmiňovaný příklad Řecka. Pikantním paradoxem přitom je, že zjednáním pořádku v tamějším svazu byl pověřen – Čech. Fotbalový diplomat Petr Fousek, o jehož služby nebyl zájem v jeho vlasti.
I personální záskok z UEFA může pomoct, ale pouze dílčím způsobem. Najmě v tak exponované oblasti, jakou fotbal je, vždy stejně nejvíc záleží na konkrétních lidech. Na tom, zda dbají na přísná dodržování pravidel, nebo je ohýbají. Respektive jakým obsahem naplňují formu. Pokud jde konkrétně o sudí, jde krom jiného o to, kdo se objeví mezi spolupracovníky nového šéfa komise. A nakolik bude silný vliv nedůvěryhodného úseku rozhodčích FAČR, spjatého s Berbrem a jeho (polo)manželkou Dagmar Damkovou, jež působila v komisi sudích UEFA.
Na vyšší rovině se pak vše odvíjí od celkové změny ve vedení českého fotbalu. Berbrův odchod je vhodným předpokladem toho, že se věci pohnou kupředu. Bez silného lídra, který na vše dohlédne a bude zárukou potlačení nepravostí, to však stejně nepůjde.
Stejně si Češi nakonec budou muset poradit sami. A jestli to nesvedou, pak to můžeme všechno... odpískat.
Témata:
sport, fotbal, UEFA, Řecko, Fotbalová asociace České republiky, Roman Berbr, Dagmar Damková, Miroslav Pelta, Jozef Chovanec, Radek Příhoda, Petr Fousek, Fotbal na Heureka.cz
Související články
