Divné zákulisí boji s dopingem nesvědčí. Nesmí ho kontaminovat něčí zájmy
Jsme na hřišti právníků, a tak se nabízí otázka Cui bono? Neboli: Komu ku prospěchu? Vnucuje se při sledování dění kolem boje s dopingem a vzniku zbrusu nové arbitrážní komise pod křídly Národní sportovní agentury vedené Milanem Hniličkou. Zdá se, že proti sobě stojí znesvářené strany s různými zájmy. A hodně indicií směřuje ke známé postavě: zkušenému právníkovi Alexanderu Károlyimu, známému z rekordně dlouhého působení v čele fotbalové disciplinárky. Právě on zamontoval do celého soukolí i bývalého reprezentanta Davida Lafatu.
Krátké summary. Od 1. ledna řeší odvolání sportovců v dopingových případech nově ustavená Arbitrážní komise Národní sportovní agentury. Ta je zároveň od nedávné doby zřizovatelem Antidopingového výboru, jenž zase formálně připravil vznik „soudu“, který je na národní úrovni poslední instancí.
Tou byla doposud Rozhodčí komise Českého olympijského výboru, k níž putovala dovolání, ovšem z celého procesu vypadla. Kdo nepřijme rozhodnutí české arbitráže, může se obrátit za patřičný obnos už jen na tu mezinárodní (CAS).
Ustanovení komise a klíčová změna bez širší diskuse vzbudila rozhořčení a kritiku některých expertů na sportovní právo. Především Jana Šťovíčka, jenž má zkušenosti z obou stran: byl rozhodcem CAS, zasedá v komisích několika mezinárodních sportovních svazů, ale také sám sportovce zastupuje.
Stejně jako například místopředseda rozhodčí komise Martin Maisner nekompromisně tvrdí, že je koncentrací moci pod střechou Národní sportovní agentury narušena nezávislost odvolacího procesu a také autonomie sportu. NSA i Antidopingový výbor namítají, že vše je v souladu se zahraniční praxí a v souladu s požadavky Světové antidopingové organizace (WADA), která prý nová opatření písemně potvrdila.
Je zarážející, že se může objevit nesoulad v tak základních bodech, na nichž stojí vše ostatní. Buď Šťovíček a spol. jdou do velkého risku, avšak mýlí se, a potom zásadně utrpí jejich reputace. Může být rovněž zpochybněna jejich motivace vzhledem k tomu, že šéf rozhodčí komise Lukáš Trojan byl se Šťovíčkem spoluzakladatelem a partnerem v advokátní kanceláři KŠD Legal (už to neplatí).
Druhá strana, pokud to tak budeme interpretovat, se zase ocitá v podezření, že se tam v tichosti dějí věci, které mají za cíl soustředit moc v co nejméně rukách, nenechat zasahovat nikoho do svého hájemství, zbavit se nepohodlných oponentů, jakkoli se opět argumentuje běžnými zvyklostmi.
Obecně: snaha mít případy pod kontrolu až do konce, respektive zajistit patřičný výsledek sportovním „marketingovým tvářím“ či jiným vyvoleným, je lákavá. Celkově tu jde o kariéry sportovců, ale také významné finanční částky. V další rovině stojí eventuální zájem ovlivnit volby do Českého olympijského výboru nebo dění v Národní sportovní agentuře. Jsou to vysoké hry...
Podivná je v každém případě rovněž personální politika Antidopingového výboru, který opustili někteří experti v čele s uznávaným odborníkem Janem Chlumským, pochybnosti budí i obsazení arbitrážní komise. V takové klíčové instituci by přece měly sedět významné a nezpochybnitelné autority, ti nejlepší z nejlepších.
Místo toho je složení více než rozpačité. Pozornost na sebe logicky strhává bývalý fotbalový kanonýr David Lafata, jehož „angažoval“ přímo Károlyi, byť se k tomu nehlásí. Působí to dojmem, že se Lafata prostě nechal někam „zlanařit“. A nemělo by určitě zůstat u něho.
Celkově se vnucuje domněnka, že namísto erudice, odbornosti, zkušeností a podobně se antidopingové personálie v mnoha případech řídí spíše jinými principy: osobními známostmi či vlivným rodinným zázemím kandidátů, možná dopředu zaručenou loajalitou.
Opakovaně se ve všech souvislostech opakuje jméno Alexandera Károlyiho, který nezastává vrcholnou funkci ani v Národní sportovní agentuře, ani v Antidopingovém výboru, a pohybuje se v těch poradních: v prvním případě je místopředsedou Národní rady pro Sport (šéfem je opět Hnilička), ve druhém stojí v čele Rady expertů ADV.
Přesto je mnohými už léta považován za nejvlivnějšího muže stojícího za antidopingovým programem, přičemž současně vykonává funkci ombudsmana olympijského výboru. V čele Antidopingového výboru stojí Petra Volková, která mj. byla necelé dva roky jednatelkou jeho společnosti PRAGOCON.
Příznačné při tom je, že mnoho lidí ze sportovního prostředí o Károlyim nechce hovořit oficiálně a z jejich chování lze usuzovat na obavy z odvetných právních kroků. Muž zakládající si na sebeprezentaci je vlivnou figurou, jakkoli může navenek vytvářet dojem, že o ničem zásadním nerozhoduje a vše přece řeší patřičné instituce či jejich hlavy.
Charakteristický byl i způsob, jakým odpovídal na otázky deníku Sport, jenž se na něho obrátil. Odpovědi se někdy nepotkávaly s otázkami a odbíhaly jinam, sdělení se vytrácelo, ironie sice byla pěkně vybroušená, ale míjela terč. A jako by byl Károlyi podrobně seznámen s komunikací, kterou deník Sport vedl s Antidopingovým výborem a NSA. Stejně jako zástupce ředitelky a tajemník ADV Tomáš Vávra se při tom podivil nad „zvýšeným“ či „enormním“ zájmem deníku Sport.
Sečteno podtrženo, boj proti dopingu nyní čelí nevítaným pochybnostem a trpí nezdravou atmosférou. To mu škodí – a nemělo by to tak pokračovat dál. „Dnešní praxe nemá s nezávislostí moc společného,“ řekl Chlumský. Taková slova by přece měla být alarmující a vyvolat veřejný zájem, i kdyby přesně nekopírovala realitu.
Místo toho zatím pořád platí: Cui bono?
