Dokonalá Slavia? Ještě ne... SEDM úkolů pro sešívané „Invincibles“

Zdánlivě ne tak stěžejní úkol, ale potřeba jeho vypracování se ukáže v kritické chvíli. Jako tomu bylo po brutálním zranění Ondřeje Koláře. To, že byl v tom momentu a pak na dva ligové zápasy reálně k dispozici jen osmnáctiletý Matyáš Vágner, byla shoda okolností (zranění dalších adeptů), ale navzdory sympatiím k mladému gólmanovi také umně zastírané obrovské riziko a důsledek toho, že se Slavii nepodařilo připravit si kvalitní dvojku. Měl jí být původně Jakub Markovič, ale zmizel z očí na hostováních. V zimě se Slavia zaměřila na Marka Boháče z Pardubic, ale klub ho nepustil. Proto se musela vrátit k Janu Stejskalovi z Mladé Boleslavi a uspokojit její požadavky. To, že se Kolář do brány vrátil, byť netrénoval, byl malý zázrak a trochu i hazard s vlastním zdravím. V lize by se nabízel Aleš Mandous z Olomouce, ale jako dvojka, to by byl luxus. Filip Nguyen zase ztratil v Liberci pozici jedničky. V každém případě se Slavia musí nachystat i na případný odchod Koláře, byť se sám nikam nehrne...  

Trenér Jindřich Trpišovský si rumunského šikulu vytvaroval k obratu svému. Dokonce ho přiměl ke zlepšení v defenzivě, dané lepším pohybem v prostoru a ochotou se vracet. A konečně jeho rozkvětu odpovídají čísla: dvanáct gólů a šest asistencí je výborná bilance. Navíc byl Nicolae Stanciu po slabším podzimu vidět v klíčových okamžicích. Potíží jsou jeho návraty ze srazů rumunské reprezentace. Pravidelně na něm tyhle fotbalové výjezdy zanechávají vliv. „Dělalo mu to velké problémy hlavně loni na podzim, kdy byly dlouhé srazy,“ popsal to v březnu kouč Jindřich Trpišovský. Jakmile mohl Stanciu zůstat se Slavií, mělo to podle kouče blahodárný účinek. Otázkou je, zda je to nevyhnutelný efekt.

Všichni mluví o Abdallahu Simovi, ale tohle je taky skokan roku. Byť na rozdíl od svého senegalského spoluhráče naskočil už loni na jaře. Davidu Zimovi je teprve dvacet let, ale už vedle Ondřeje Kúdely patří do stabilní stoperské dvojice mistra, uspěl v konfrontaci na evropské scéně, a ještě to dotáhl do kádru na EURO. Upřímně řečeno, vzhledem k formě svých konkurentů by to mohl zvládnout na hřišti i tam. I v Evropské lize zvlášť na podzim ukázal, že se nebojí vyrazit s míčem dopředu a přejít přes střed hřiště. Jenže finální fáze jeho výpadů už tak vydařená nebyla, často končila ztrátami míčů. A jestli chce soupeř dotáhnout presink, z něhož se slávisté dokážou obvykle vymanit, měl by se zaměřit na to znemožnit rozehrávku Kúdelovi a nechat ji na Zimovi. Tam může být šance. Je znát, že velký talent českého fotbalu raději hraje na jistotu a vymění si balon s brankářem Ondřejem Kolářem.

Je to kometa s neuvěřitelným příběhem. No name z Táborska se slávistům (mimo jiné) ukázal v zápase s jejich béčkem – a na podzim už v červenobílém válel jak v domácí soutěži, tak v Evropské lize. Ve F:L ukázal mimořádné pohybové předpoklady, rychlost, ohromující výskok – druhý takový hráče tu prostě není. Tedy pokud je ve formě. Pomohlo mu i to, že dokázal opakovaně střílet góly z nepravděpodobných situací. Na jaře však začal postupně uvadat, podepsaly se na něm zdravotní trable i obrovské haló doma, a hlavně v Evropě. Všímali si toho trenéři i spoluhráči, veřejně to naznačil slávistický šéf Jaroslav Tvrdík. „Zaregistroval, že některé kluby byly za jeho rodinou, obtěžují ho agenti a je pod opravdu velkým tlakem,“ řekl pro Seznam zprávy Tvrdík. „Simu bude velmi těžké držet, protože on už to má také trochu v hlavě,“ prohlásil jindy. Možná by bylo nejlepší udělat v pravý čas velký byznys, navíc se zdá, že fanoušci by to přijali s pochopením. A pokud má v létě někdo odejít, což se hodí klubovým financím, nabízí se Peter Olayinka. Pomohl v klíčových chvílích, ale také kvůli zraněním se začal ze sestavy vytrácet a je z déle sloužících hráčů první na řadě.

Úkol, který může souviset s tím předchozím. Alexander Bah po svém zimním příchodu změnil pozici reprezentanta Lukáše Masopusta. Trenérský štáb se v dánské posile zhlédl, a to i navzdory ne stoprocentně precizní defenzivní práci. Na tom ale Bah zapracoval a v závěru jara ukázal velký ofenzivní potenciál. Ve hře byl ve FORTUNA:LIZE i Masopust, oba si mohou vyměňovat pozice na pravém kraji obrany a zálohy. Tomu by napomohl právě Simův odchod. Masopust je ve specifických zápasech využitelný i jako alternativa pro útok, v každém případě platí, že kdyby měl zůstávat na lavičce, byl by to luxus.

Tohle už je asi na český tým nadlidská úloha. A třeba i pro jakýkoli. Slavia dosáhla skvělého sukcesu v Evropské lize a výtečně se prezentovala i v Champions League. Už to si zaslouží obdiv. O to víc ale mrzí způsob, jakým pak někdy naprosto vypadne z role. Jako v prvním poločase proti Chelsea, ale hlavně v odvetě na hřišti Midtjyllandu nebo s Arsenalem. V prvním případě za tím stál výjimečně chybný trenérský tah s rozestavením, ve druhém šok z opakované penalty a v posledním byli slávisté dobiti, podepsala se na nich náročná sezona. I tak se vkrádá pochybnost, zda to nešlo zvládnout o chlup líp. Zvlášť proti Midtjyllandu byl tým blízko postupu do skupiny Ligy mistrů, ale nenašel protizbraň na podobně hrajícího soupeře. I v tom je výzva do budoucna. 

Tady jde spíš o známku z chování. V Edenu to nebudou rádi slyšet, ale chtělo by to nastavit trochu jiné mravy na lavičce. Respektive v prostoru vedle ní a za ní. Emoce jsou zjevně součástí taktiky trenérského štábu, jak dostat pod tlak soupeře i rozhodčí, ale někdy je toho až moc. Ať už jde o reakce na ostré fauly protihráčů, což by bylo nejpochopitelnější, ale i slovní výměny s „realizáky“ rivalů. Pozornost se soustředí hlavně na asistenta Zdeňka Houšteckého, jenž je pořádně slyšet – i vidět. Není divu, že jeho obrázek u široké fotbalové veřejnosti může být vcelku zkreslený, na což ostatně narážel i „první“ asistent Jaroslav Köstl. „Pětasedmdesát procent republiky si myslí, že je Houšťa člověk z jeskyně a blázen,“ prohlásil po posledním kole. „Ale tak to není. Má neskutečné taktické myšlení a udělal během celého období několik zásadních taktických rozhodnutí, díky nimž tu jsme doteď.“