Podraz? Je dobře, že Nedvěd nebude manažerem reprezentace, protože...
BLOG ŠTĚPÁNA FILÍPKA | Nový trenér české reprezentace je znám, její manažer nikoli. A stále rezonuje podivný způsob, jakým tuto funkci odmítl Pavel Nedvěd, respektive načasování jeho Ne. Bývalý reprezentant a glosátor deníku Sport a serveru iSport.cz Ladislav Vízek to dokonce nazval podrazem, na Strahově byli všichni rozčarovaní, protože už měli vše dohodnuté a chystali se s tím jít druhý den s plnou parádou ven. Držitel Zlatého míče z roku 2003 to ve všeobecném vnímání vyřešil tak nějak „po nedvědovsku“, což odkazuje na výkyvy nálad či časté změny rozhodnutí. Přes to, že se tahle „reputace“ prohloubí, s plnou odpovědností tvrdím, že je dobře, když se takhle Pavel Nedvěd, byť stylem last minute, rozhodl. Důvodu se najde víc.
Začnu tím, který zmínil sám Nedvěd. „Po mnoha letech mimo republiku si nejsem jist, zda bych v této chvíli mohl českému fotbalu pomoci. A to tím spíše, že vzhledem k mým stále častým nezbytným pobytům v zahraničí nejsem ještě trvale v České republice,“ uvedl ve svém prohlášení.
Nechme stranou, zda „zralé uvážení a mnohé konzultace“, které tomu podle jeho dalších slov předcházely, přece jen nemohly přijít krapet dřív. Ale i když se zdá, že Nedvěd najednou prozřel a zjistil, že by to nefungovalo, udělal jedině dobře.
Je to mnohem lepší, než kdyby se na novou misi vnitřně nejistý nebo třeba z dobré vůle vyjít vstříc vydal a stornoval by ji krátce po jejím začátku. Dělat něco na zkoušku, takhle testovat, to je sice v českém fotbale vcelku běžné, ale kalibr zn. Nedvěd s tím nesmí hazardovat. Takhle ušetřil sám sebe i všechny ostatní většího zklamání.
Jiným důležitým faktorem je jeho přetrvávající nebo možná obnovená jistá neukotvenost v českém prostředí. V minulosti se objevilo dost třecích ploch, a ať už zčásti oprávněně, nebo bez reálného důvodu, v jedné z největších tuzemských fotbalových legend sílil pocit odcizení ve smyslu Moji Češi mi nerozumějí. Skoro to vypadalo, že čím vzdálenější rodné zemi byl, tím to pro něho bylo lepší a animozit ubývalo.
Když si ale v říjnu 2015 došel na Hrad pro medaili za Zásluhy, domníval jsem se, že staré rány či ranky jsou již zaceleny a vztah slavného rodáka a jeho krajanů se definitivně narovnal (tedy ne kvůli té medaili nebo tomu, kdo jí Nedvědovi předal...). Měl jsem z toho radost.
