Video se připravuje ...
V neděli zemřel Franz Beckenbauer. Co vám budu povídat, sebralo mě to. Označení legenda je málo. Byl ikonou, modlou celého Německa, neuvěřitelně lidský člověk. Ve sportu i v životě. Vždycky jsem obdivoval styl, jakým hrál. Pořád měl hlavu nahoře, hrál bez faulů, vůbec to nemydlil, byl to fotbalový elegán. Mluvil dobře, vypadal dobře, v naší éře to byl prototyp ideálního fotbalisty bez průšvihů. O Franzovi jsem dlouho neslyšel, až bohužel… Ať je mu země lehká. Zaslouží si to.
Beckenbauer byl estét, určitě si nádherně žil. Umřel v osmasedmdesáti. To není moc ani málo. Vzhledem k tomu, že vždy o sebe dbal, určitě mohl na světě vydržet déle, ale osud někdy bývá neskutečně krutý. Když jsem se informaci o jeho smrti dozvěděl, trochu to na mě dolehlo. Zároveň mně vadí jedna věc: na hřišti jsem se s Beckenbauerem nikdy nepotkal, nikdy jsem proti němu nehrál. Strašně mě to mrzí, je to jedna z mála nedokonalostí v mé kariéře.
Jako mladý nadějný fotbalista jsem Franze hltal u televize. On byl o deset let starší, často jsem na něj koukal. Vždycky jsem si říkal: krucinál, to je stoper, to je libero! Měl přezdívku Kaiser. Císař. Přesně to k němu sedělo. Vznešený chlap, vznešená přezdívka. Snad se mi i do očí derou slzy. V mém srdci navždy zůstane.
V úterním vydání Sportu jsem zahlédl fotografii Franze s Tondou Panenkou. Přiznávám, že závidím. Byli kamarádi. Hráli proti sobě, občas i jako spoluhráči v jednom výběru. Až se s Tondou potkáme, musím se ho na Císaře zeptat. Tuze rád si poslechnu vyprávění o člověku, kterého jsem tak respektoval.
Hurá, máme reprezentačního trenéra! To byla doba. Naštěstí se všechno povedlo. Ivan Hašek byl dokonce schválenej jednomyslně. Slyšel jsem, že za tím byla práce
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
fotbal, Česko, reprezentace, blog, komentář, Ladislav Vízek, Pavel Nedvěd, sport, národní tým, iSport Premium, Sport na Heureka.cz
