Zápisník Tomáše Hertla ze San Jose: Musím stát tam, kde to bolí!
Asi vám začnu psát své postřehy častěji, zase jsem před zápisníkem dal gól (v sobotu proti Ottawě, pozn.red.), tak mám velkou radost. Člověk ji má vždycky, to je jasné. A tohle konečně byla trefa, která se mi líbila, zamířil jsem si a dal to přesně tam, kam jsem chtěl.
Ten puk se ke mně dostal mezi kruhy a já měl docela čas se podívat, co s tím udělám. V tomhle místě se snažím stát pořád. Na spojnicích, nebo ještě blíže u masky brankáře. Moc dobře vím, že odtud je největší šance buď skórovat, nebo tomu pomoci cloněním.
Ale co vám budu povídat, taky to docela dost bolí. Zkušení obránci moc dobře vědí, kam vás trefit, abyste věděli, že jim lezete na jejich území.
Navzdory lepším a lepším výstrojím jsou pořád místa, která nejsou tak chráněná, a občas jsem domlácený opravdu hodně.
Když vám k tomu na modré čáře pálí Brent Burns, musíte si dávat pozor i na střely od vlastních kluků. Občas si ze mě bohužel dělají srandu, že jim toho víc zablokuji, než tečuji do sítě. A to si pište, že to taky pěkně štípne.
Už nějaké dva roky zpátky jsem kvůli tomu začal nosit plastové chrániče na jazyk bruslí. Je to hodně dobrá věc. Kotouč se vám po tom sveze a upřímně si myslím, že mi to nějakou tu zlomeninu zachránilo. Ale stoupnout si tam půjdu příště znovu. Je to moje práce.
Celkově jsme si ten zápas s Ottawou užili. Daří se nám, zlepšuje se to a doufáme v postup tabulkou. Ale pořád to máme založené na poctivém defenzivním stylu, trošku jinak než zbytek NHL. Takže výhra 5:0 je něco speciálního, ten závěr si můžete vychutnat. Když jsme u té obrany. Máme to na ní vážně založené a jsou tu extrémně kvalitní beci. To je trošku smůla pro Radima Šimka, který bojuje o místo na farmě a pořád čeká na šanci. Dovedu si představit, že to musí být psychicky těžké.
Osobně nemůžu AHL moc hodnotit, jaký se tam hraje hokej, jestli je to výrazně jiné než v NHL. Byl jsem tam kdysi na dva zápasy rozehrát se během pauzy pro Utkání hvězd a podle toho člověk moc nepozná. Ale Radimovi moc přeju, aby se dostal k nám do týmu a měl možnost se ukázat.
Thornton zvládl rvačku výborně
Nejen v naší kabině se hodně mluvilo o momentu z utkání proti Washingtonu. Náš lídr Joe Thornton srazil soupeře u mantinelu, a jejich bitkař Tom Wilson si ho pak vytáhl na rvačku. Byla to hodně zajímavá situace.
Zaprvé proto, že se ta odveta nekonala bezprostředně po tom zákroku. A také v tom, že přeci jen Jumbo je opravdu superstar a je mu osmatřicet let. Když byl mladší, tak se do potyček dostával častěji, ale teď by tam měla být trocha úcty.
No, Joe to zvládl výborně, pořád se o sebe umí postarat. Buďte si jistí, že to pak váš tým pořádně nabudí, když vidíte takového borce, že to shodí a nebojí se toho. Sice jsme ten duel už neotočili, ale další dva jsme zvládli.
Posledně jsem vám také psal, že jsem dostal z Čech cukroví od mamky a babiček a mám z něj sladkou formu. Musím se držet, aby mi nějaké na Vánoce zbylo, protože je vážně skvělé. Dali jsme část do mrazáku a postupně ho loupím.
Už se těším, až si sedneme k pohádkám a uděláme si Štědrý den. Je to ve slunné Kalifornii sice pořád trošku zvláštní, sníh tu mít nebudeme, ale zase budu se svými blízkými a bude to fajn. Tak se mějte hezky a příště se těším se snad zase gólovým zápisníkem.
Daří se nám, zlepšuje se to a doufáme v postup tabulkou. Ale pořád to máme založené na poctivém defenzivním stylu, trošku jinak než zbytek NHL.
