Soupeř Česka na ME: Mladá polská krev se potřebuje ukázat v boji

Ve světovém žebříčku FIFA jsou naši severní sousedé až na 66. místě - tedy nejníže ze všech 16 účastníků červnového fotbalového festivalu. Před nimi je i Burkina Faso, Libye a Bělorusko, které mimochodem na závěrečný turnaj vůbec nepostoupilo.

Zní to krutě, ale myslím si, že kdyby Poláci mistrovství Evropy nepořádali, nebyli by tam ani oni.

Od jejich potupného vyřazení z kvalifikace mistrovství světa 2010, v níž obsadili až páté místo ze šesti účastníků (za sebou nechali jen San Marino), totiž uplynuly teprve dva roky. Protřelý Holanďan Leo Beenhakker, první cizinec na lavičce polského národního týmu, byl nahrazen z domácích zdrojů a započal proces přestavby kádru.

Ten ještě zdaleka nebyl ukončen. Skončily dlouholeté opory Jacek Krzynówek, Ebi Smolarek či rekordman v počtu mezistátních startů Michal Žewlakow a kolektiv složený z jejich následovníků se teprve tvoří.

Navíc český tým - závěrečný soupeř v základní skupině - se začal rodit už v závěru předchozí neúspěšné kvalifikace, kdežto Bialo-czerwoni si prošli ještě jakýmsi přechodným obdobím pod vedením dočasného trenéra Stefana Majewského.

A tak zatímco Michal Bílek může nasadit až devět hráčů ze základní sestavy z posledního vzájemného utkání v Praze v říjnu 2009, v polském celku od té doby nezůstal kámen na kameni.

Na rozdíl od Bílka si nový kouč Franciszek Smuda ani nemohl novice vyzkoušet v mistrovských zápasech. Polsko mělo totiž jakožto pořadatel zajištěn přímý postup a nemuselo hrát kvalifikaci. Jak se pod tlakem zachovají mladíci, to se ukáže až přímo na bojišti.

Smuda se zachoval podobně jako Bílek, jehož celek musel rovněž projít generační proměnou: hodně experimentoval a hledal optimální jedenáctku. Jenže českému kouči úspěšná sestava vykrystalizovala v závěru kvalifikačních bojů. Jeho polský protějšek ji dosud hledá.

Během svého dvouletého působení otestoval ve 26 duelech 67 hráčů, aniž by se dočkal ustálené a vyrovnané formy.

Dortmundská mafie rozprášena

Třiašedesátiletý Smuda je jedním z nejúspěšnějších trenérů v historii země. V sezoně 1996/1997 postoupil s Widzewem Lódž do Ligy mistrů, což se od té doby žádnému polskému klubu nepodařilo.

Polští \"kibice\" dokáží v hledišti vytvořit pekelnou atmosféru, Češi se o tom přesvědčili v kvalifikaci o MS 2010 • Michal Beránek (Sport)

Také ve stávající funkci uhrál pár pozoruhodných výsledků a v posledních sedmi oficiálních startech odešlo jeho mužstvo jen jednou poraženo.

Poláci mimo jiné zdolali Argentinu, což na první pohled vypadá jako senzace. Jenže Jihoameričané nastoupili bez Lionela Messiho, Carlose Téveze, Gonzala Higuaína i Sergia Agüera a přátelský zápas pojali spíš jako kvalitní prověrku.

Další skalpy v kalendářním roce 2011 už tak cenné nejsou: Moldávie, Norsko, Gruzie, Bělorusko, Maďarsko ani Bosna a Hercegovina k absolutní špičce nepatří.

Vrcholem dosavadního snažení byla zatím bezesporu zářijová remíza 2:2 s Německem v Gdaňsku. Domácí, kteří dohrávali v deseti, dokonce sahali po slavném vítězství a přišli o něj až v nastavení.

Právě v Německu má Polsko početnou kolonii legionářů, na něž spoléhá. Čekal jsem, že se v podzimní Lize mistrů ukáže v dobrém světle hlavně dortmundská klika v čele s kanonýrem Robertem Lewandowskim, kapitánem národního týmu Jakubem Blaszczykowskim a rychlonohým bekem Lukaszem Piszczkem. Tedy trio, které se loni podílelo na bundesligovém titulu.

Jenže se ukázalo, že fotbal na špičkové mezinárodní úrovni je přece jen úplně jiný než na ligové scéně.

Všichni tři hráli dobře, hlavně Piszczek na pravé straně potrápí všechny naše hráče svou přímočarostí, tahem na bránu a skvělou prací s míčem ve velké rychlosti.

A přece tomu něco chybělo. Dortmund, od něhož jsem si dost sliboval, skončil svou pouť už v základní skupině, kde obsadil poslední příčku a nepostoupil ani do Evropské ligy.

Sám Lewandowski, který dal v podzimní části Bundesligy úctyhodných 12 branek, se v Champions League prosadil v šesti startech jen jednou. Přitom si troufám říci, že má v Borussii kvalitnější spoluhráče než v národním týmu.

Soudím, že nejen on, ale i ostatní polští reprezentanti potřebují ještě vyzrát a šampionát v domácím prostředí pro ně přichází příliš brzy.

Lewandowskému je teprve 23 let a třeba gólman Wojciech Szczesny je ještě o dva roky mladší. Nikdo ze Smudova týmu nemá na kontě přes 60 reprezentačních klání.

V měření sil s Českem by měly misky vah překlopit na naši stranu zkušenosti Petra Čecha, Tomáše Rosického, Jaroslava Plašila a Milana Baroše.