Rulík je rozvážný, Hořava svérázný, Holaň už dozrál. Co Varaďa?
BLOG VLADIMÍRA VŮJTKA k tématu TOP 10 českých koučů: úspěchy v Česku i v cizině. Pro repre rostou... | Radima Rulíka znám dlouho, je u hokeje řadu let a vzal to pěkně pomalu. Pamatuji si ho ještě z Ruska, hrál jsem proti němu, když byl s Ivanem Hlinkou v Omsku. Pořád se učí, hodně analyzuje. Zrovna teď si o něm čtu článek, ve kterém říká, že je hodně vznětlivý a měl by ubrat. Já si ale myslím, že ne. V mých očích je správně rozvážný. Než něco vysloví, dvakrát si to probere v hlavě, i to mu přináší úspěchy.
Většinu kariéry dělal asistenta, až v posledních letech se dostal do role hlavního kouče. To není na škodu. Trénoval vedle Jardy Holíka nebo Ivana Hlinky, jaké lepší učitele byste si přáli? Lepší škola není. Já třeba začínal jako trenér hned po hráčské kariéře. Prvních šest, sedm let nebylo dobrých, což si samozřejmě uvědomíte až později. Neměl jsem žádného poradce, zkušeného trenéra, který by mi poradil, usměrnil.
Až když jsem podruhé přišel do Vítkovic a byl jsem asistentem Honzy Soukupa, teprve tam jsem se hodně naučil. Hodně mi to dalo. Zkušenost potřebujete. To nakonec vidíme i na Miloši Holaňovi ve Vítkovicích. Prošel mnoho štací, dobrých i špatných, kde se učil. Vyzrál, ohromně se posunul, dokázal se poučit a teď se mu zkušenosti vrací.
Ono totiž není snadné přeskočit z hráčské role na trenérskou.
