Ve vánočním čase bych rád zklidnil tón, v tichosti spočinul a dopřál sobě i čtenářům modlitbu. Takovou sportovní. Hráčskou. Vždy mi lezla pod kůži Krylova píseň „Děkuji“, a proto jsem ji vložil do úst našemu dnešnímu průvodci. I když Kryl je novodobý český básník, je to o sportu.
Kdo bude tím dnešním průvodcem? Hypotetický hráč, kterého jsem vytvořil pouze pro tento předvánoční čas a podobá se tak trošku nám všem, sportovcům. Má bohaté herní zkušenosti a zažil mnoho sportovních bitev, úspěchů i neúspěchů, a pokud by vás snad napadla podobnost s někým, koho znáte, pak vězte, že se jedná o podobnost čistě náhodnou.
Kdyby píseň „Děkuji“ nenapsal Kryl , možná bych ji napsal já. Jasně, žert, protože tento druh talentu nemám, ale „bratříček“ to trefně vyzpíval za mě. Tak tedy zde je hráčova modlitba:
děkuji, děkuji za bolest, jež učí mne se tázat,
Co mě coby sportovce celý život vlastně vede, abych dělal něco, co mi působí fyzickou a psychickou bolest? Už znám odpověď, a proto děkuji za bolest, která mě donutila klást si otázky a odpovídat si na ně.
děkuji, děkuji za nezdar: ten naučí mne píli,
K čemu jsou dobré nezdary a proč je mám oč snášet, když tak bolí, říkám si opakovaně. Navzdory tomu už vím, že každá prohra je negativní dobro, jen ji musím nechat bolet a překonat ji. Pak se i díky píli přerodí ve výhru. A proto děkuji i za prohry.
děkuji, děkuji za slabost, jež pokoře mne učí, pokoře, pokoře pro radost, pokoře bez područí,
Já sportovec-gladiátor, já „silný“ mám být vděčný dokonce za slabost a ještě k tomu být pokorný? A přece už vím, že je žádoucí si uvědomit své meze a limity, své slabiny. Když si je přiznám a naučím se s nimi žít, činí mě to silnějším. Moje síla děkuje za slabost i za to, že zná své limity. Trvalo nějaký čas, než jsem pochopil, že pokora není slabost, ale vlastně síla. Není područím, ani poraženectvím, ani lokajstvím. Ale respektem k něčemu, co nás přerůstá. A proto děkuji za slabost.
za slzy, za slzy děkuji: ty naučí mne citu,
Nestydím se za své slzy, pláču, když cítím něco velkého, něco úctyhodného. Velký sportovní čin, mocný projev citu ve sportu. To nejsou slzy slabosti, ale slzy dojetí, které živí cit a nedává mu uvadnout. A cit přece potřebuji stejně jako sílu. A proto děkuji za slzy.
pro touhu, pro touhu po kráse děkuji za ošklivost, děkuji za to, že utká se láska a nevraživost,
Jak bych poznal krásu, kdybych neznal ošklivost, a jak bych si uvědomil lásku, kdybych nezažil nevraživost. Jak bych mohl znát žichosti život, kdybych neuměl myslet v protikladech, a jak mohl bych znát hru, kdybych neznal život. A proto děkuji i za ošklivost.
děkuji, děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla,
úspěchy jsou vždy velká díla, jsou vykoupením za trýzeň. Aneb jak praví kniha knih, kdo chce být povýšen, musí být nejprve ponížen, a proto děkuji za trýzeň.
děkuji… za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral,
Miluji sport, miluji hru, i když se o mě často pokouší strach. Strach z bolesti, strach z neúspěchu, strach z výsměchu. Strach a láska jdou nerozlučně spolu. A velká díla se rodí z lásky a největší výkony nesou pečeť lásky, ať už ji nazýváme vášní nebo náruživostí. Nic většího než láska na světě není, i život člověka se rodí z lásky, nikoliv z boje. Láska má symbolicky sídlo v srdci, kde je zároveň nejzranitelnější. Proto jde ruku v ruce se strachem, jak tušil I Kryl. Bratříčku: děkuji, děkuji…
Související články
