Zdeněk Haník
31. prosince 2017 • 10:10

Vysoká hra Zdeňka Haníka: Sportovec roku 2017? Rozhodují emoce

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Speciál o Slovácku. Co kouč a kádr? Svědík do Baníku či Plzně? Posunul se, říká Nguyen
SESTŘIH: NY Islanders - Carolina 2:3. Nečas asistencí přiblížil Hurricanes k postupu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Sportovní novináři rozhodli. Známe vítěze ankety Sportovec roku za rok 2017. Stala se jím národní hrdinka Gabriela Koukalová a v týmových sportech česká reprezentace v malém fotbalu. Anketa se nehodnotí podle tvrdých dat, ale podle citu. Co jiného by totiž mohlo rozhodnout o tom, zda má větší hodnotu titul mistra světa v atletice, nebo ve veslování? Čili v anketě hraje roli cit, který je subjektivní, a z toho pak vznikají i vášnivé diskuse.



Samozřejmě že anketa je vrchovatě subjektivní. A že volí 200 novinářů? Že by dvoustovka subjektivních názorů dala dohromady objektivní názor? Kdepak. I chytré mozky mohou být dohromady hloupé. Ale nic naplat, jinak to udělat nelze. Pravdou však je, že ať si to hlasující chtějí přiznat či ne, hlavním hráčem při hlasování je předpokládaná odezva veřejného mínění.

A tak vznikají otázky: má větší hodnotu úspěch Gabriely Koukalové , jež vyvolala svými výkony i zjevem fanouškovskou euforii, nebo Barbora Špotáková , která se po složitých letech dokázala vrátit, či Ester Ledecká , která je v současné době zřejmě nejsilnější kartou v mariáši mezinárodního sportu?

Nebo snad Karolína Plíšková , která byla světovou jedničkou v jednom z nejprestižnějších sportů? A to necháváme stranou chlapy. Přinejmenším tři mistři světa, tedy Josef Dostál , Martin Fuksa či Ondřej Synek , by si skleněnou korunu zasloužili stejně jako Koukalová.

Ale budiž, jestliže je těžké sestavit objektivní a měřitelná kritéria, nastupuje cit. „Krása spasí svět.“ To je Dostojevského výrok, který rád opakuji. Krása a milé chování Gabriely Koukalové a celý biatlonový obláček má prostě svou sílu, a je možná tím bonusem, který ovlivnil hlasující novináře.

A je to tak správně, vrcholový sport už není jenom o výkonech na hřišti či v závodě, ale také o společenské odezvě. A jsem pro: jestliže se má rozhodnout mezi pěti mistry světa či vítězi Světového poháru, potom ani nelze najít jiná kritéria než „společenský výtlak“. Jen si nezastírejme, že rozhodující jsou při volbě sympatie, tedy emoce. A v tomto směru je má Koukalová navrch.

Já osobně si velmi vážím Barbory Špotákové, poněvadž je to v první řadě normální holka, v druhé řadě velká závodnice, a k tomu má přesah přes hranice svého sportu. Dokáže v pravý čas vyjádřit i svůj občanský postoj. Ale vzdávám se, Gabriela Koukalová má ze všech kandidátů největší společenskou odezvu a hlas lidu, hlas Boží.

Jestliže jsem psal v minulém článku o střelbě do vlastních terčů v biatlonu, nic na tom výsledek ankety nemění. Můj názor zůstává konstantní. A královská koruna sedí na vyvolené hlavě.

Týmy – jedině mezinárodní úspěch

A pak je tu anketa o nejlepší tým roku. Zde už tak jasné stanovisko nemám, ani si nemyslím, že se to vzalo za správný konec. Proč? Protože je úspěch v domácí soutěži povýšen nad mezinárodní a s tím nesouhlasím.

Aby mi nebylo špatně rozuměno: vím, že se brněnská hokejová Kometa a fotbalová Slavia pěkně na ten titul nadřely, a jak těžká cesta k titulu byla. Velmi ctím práci Libora Zábranského, vydupal současnou podobu Komety ze země, baví celoročně hokejem celé Brno, ale je to stále v českých luzích a hájích.

Stejně tak se nadřely České Budějovice na titul ve volejbalu a závěr play off byla parádní show, podobně jako rok předtím v Brně před šesti tisíci diváky.

Ale mezinárodní význam je nulový, a jak se v závěru roku ukázalo v mezinárodních evropských soutěžích, fotbalová Slavia i volejbalové Budějovice propadly. Podle mého názoru byly v roce 2017 tři zásadní úspěchy na mezinárodní scéně výše než jakékoliv domácí tituly.

Mám na mysli 8. místo házenkářek na MS, 7. místo volejbalistů na ME, účast ve Final Four Euroligy basketbalistek USK Praha (úspěch házenkářek přišel až po uzávěrce hlasování).

Uvědomuji si, že z pohledu individuálních sportů je to možná málo. Ale vzhledem ke kontextu posledních let jsou to opravdu velké výsledky, a co je hlavní, v té nejostřejší mezinárodní konfrontaci. A tak tvrdím, že buď týmové sporty do ankety nezařazujme, protože dle světového měřítka zatím ještě dlouho těm individuálním konkurovat nebudou a nemohou. Anebo oceňme ty, které v rámci možného dosáhly v tvrdé mezinárodní konkurenci daného roku nejlepší výsledek.

Přeji sportovním duším a čtenářům úspěšný vstup do roku 2018 a jedeme dál.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud