Vysoká hra Zdeňka Haníka: Pešán ve zbroji
Znáte ten vtip o tchořovi, jak vejde do místnosti a říká, dokud tu bude smrad, neodejdu? V takové situaci se zřejmě nachází i Filip Pešán, nový lodivod českého hokeje. Oním symbolickým smrdutým tchořem není ani zvíře, ani osoba, ani svaz. Tím tchořem je myšlenková setrvačnost a neochota se měnit, které se usadily jako smrad v odborných kruzích, a to nejen v hokeji.
Začnu opatrně tím, co má volejbal s hokejem společné, a to je ústup z dřívější slávy. Usuzuji tak z toho, jak vehementně se Filip Pešán pustil do diskuse s hokejovým prostředím. Nový odborný guru českého hokeje zahájil boj s pohodlím, malou náročností a neochotou přizpůsobit se trendům moderního hokeje.
„Jako český hokej jsme nevyzrálí a nevychovaní. Jak herně, tak chováním mimo led, přístupem. Vychází to ze společnosti, z české rodiny. My hodně nadáváme, kritizujeme a hodně věcí obcházíme,“ stěžuje si nový sportovní ředitel hokejového svazu. Celý rozhovor čtěte ZDE>>>
Dále Pešánovi nevoní tzv. dojmologie. „Jsem unavený vyjádřeními typu: Já si myslím… Slyšel jsem, že… Doba je pokročilá, musíme mít všechny situace přesně zmapované,“ dodává. Dokonce chce na svazu prosadit expertní analytickou skupinu, aby veškerá rozhodnutí byla podložena daty, ne pocity. „Hodně věcí můžete rozhodnout právě i na zjištěných datech. Chci mít věci podložené,“ říká.
Tohle samozřejmě lajkuji. Čemu moc nevěřím, to jsou kolektivní rozhodnutí, a jestliže říká „Jde mi o to, abychom problematiku řešili s největšími experty, s trenéry a bývalými hráči“, tak to beru jako taktickou, politickou proklamaci. Spíše mi voní druhá část jeho výroku: „Je to na nás, na svazu, abychom rozhodli. Na lidech v regionu, aby rozhodnutí respektovali.“
BINGO! Tomu fandím. Ale vydiskutovat si něco se stávajícím establishmentem je naivní, pokud nedojde k tvrdým či bolestivým zásahům shora. K těm bude potřeba odvaha a politické krytí generalitou hokeje, poněvadž systém sám sebe za chodu neopraví.
Vidím to takto. Hokej si uvědomuje, že má problém. Ten problém nenastal něčí vinou, i když někteří kritici rádi ukazují prstem na domnělého viníka. Ale to se zpravidla zviditelňují. Ovšem ten prevít problém se vplížil skrytě a zákeřně do buněk celého prostředí.
A znovu již poněkolikáté opakuji slova italského trenéra Velaska, dvojnásobného mistra světa ve volejbale, který coby trenér nároďáku české reprezentace opouštěl prostředí po půl roce jako zpráskaný pes: „Byli jste dobří, ale už nejste. Jestli chcete zase být, musíte se změnit.“
I hokej se musí změnit, ostatně to především hlásá Filip Pešán. Jenomže lidé se dobrovolně měnit nechtějí. Proto nevěřím na sebeopravné možnosti českého hokeje Schází společný motiv. Mezinárodní neúspěchy pálí svaz, reprezentačního trenéra, sportovní úsek. Ale většina dalších žije vlastními potřebami. Finance, haly, domácí soutěže, přízeň sponzorů… A tím pádem je to ve skutečnosti zásadně nepálí, jenom rádi kritizují. Zkrátka bližší košile než kabát.
To, že nemají všichni stejný motiv, prakticky znemožňuje nějaké plošné národní sebeuvědomění. Vážím si pana kolegy Pešána, ale věřím spíše jemu jako osobě než pracovním skupinám a kolektivním rozhodnutím. Když se dá masa mozků dohromady, vyprodukuje často jen blbost. Pokud dostal důvěru svazu, je to jenom na něm a na tom, jak ho pokryjí hokejoví generálové.
A ještě jednu zkušenost přidám. Veškeré odborné a bohulibé změny jsme si s kolegy ve volejbale prosadili, až když jsem byl předsedou svazu. Silou. A vždy to bolelo. Se vší pokorou a vědom si křehkosti úspěchu ale sděluji, že máme tři mládežnické ročníky po sobě do 4. místa v Evropě a tři medaile. Jinak než silou shora to nepůjde ani v hokeji. Hodně štěstí…
