Zatleskejte Prospalovi. I po tom divném konci kariéry
Měl naposledy zamávat zaplněným tribunám. Vychutnat si ohlušující aplaus vestoje. Obejmout dojatou rodinu. A pak novinářům emotivně vykládat, jaké to je končit hokejem. Nikdo by se nedivil, kdyby přitom měl vlhké oči. K němu, člověku, jenž se nebojí ukázat emoce, by to sedělo. Takhle mělo vypadat důstojné loučení s kariérou v podání Václava Prospala.
Útočníka, jenž byl v mládí v Českých Budějovicích téměř pro smích a jeho odchod na zkušenou do zámoří podávali tehdejší šéfové klubu jako dobrý vtip… Jenomže on se buldočí vervou zakousl, přetrpěl roky na farmě a vyklubal se z něj jeden z nejspolehlivějších českých útočníků v NHL vůbec.
Čísla to říkají jasně: pouze tři (!) jiní hráči (Jágr, Eliáš a Hejduk) nastřádali více bodů. Pokud jde o odehrané zápasy, patří mu s číslem 1108 šesté místo. Platil za přirozeného lídra, pořádný kus poctivé práce odvedl rovněž v reprezentaci. Dvakrát získal titul mistra světa, svou povahou a přístupem vždycky dokázal mužstvo strhnout a napumpovat do něj touhu vyhrávat. Nic nezabalit.
A teď následuje střih do reality. Prospal sedí v taxíku na letiště a reportérovi Sportu ve shonu potvrzuje: Ano, skončil jsem s hokejem. Bez fanfár. Bez potlesku. Navíc za neobvyklých okolností.
Ještě ráno světem letěla zpráva, že 38letý veterán se pokusí přes farmu Vancouveru prokousat zpátky do NHL. Dávalo to logiku, vždyť klub Canucks vede John Tortorella, útočníkův osudový a oblíbený trenér, s nímž se potkal v Tampě nebo v Rangers. Tenhle vznětlivý „pošuk“ dobře věděl, že se na Prospala vždycky může spolehnout.
Jenže bum. Za pár hodin bylo vše jinak. Na klubovém Twitteru se objevilo suché konstatování, že hokejový srdcař po konzultaci s rodinou balí kariéru… Pro Sport to nechtěl příliš rozebírat, omluvil se s tím, že je to příliš čerstvé a rád k tomu promluví, až si pořádně utřídí myšlenky.
Navenek to působilo každopádně roztodivně. Jak v Česku, tak v zámoří se fanoušci podivili: Co se stalo? Opravdu během tří dnů, během nichž byl bez rodiny, zjistil, že mu chybí do takové míry, že už v sobě nenašel tu obvyklou hokejovou vášeň? Nebyl spíše rozmrzelý z toho, s jakou konečnou nabídkou Vancouver přišel? Nebo nenaštvalo ho, že se zprávou, že se Prospal pokusí o návrat, vůbec klub vylezl ven?
On je proslulý svým mimořádně silným poutem na rodinu. Nepoznal jsem hokejistu, který by o svých nejbližších vykládal s tak upřímnou láskou. Takže ano, možná se to v něm skutečně během pár hodin hnulo do takové míry, že zjistil, že už se nechce pouštět do dalšího kočovného života.
Každopádně je škoda, jak ten konec proběhl. Tohle si nezasloužil… Hráč jeho formátu měl mít důstojnější rozlučku. Ale třeba se ještě dočká. Jeho hokejové srdce bilo takovou silou, že se může znovu přihlásit o slovo.
Na NHL by stále měl. O tom jsem přesvědčený. A i kdyby ne, za tu jeho kariéru je třeba mu tleskat! A dlouho. Ne se vysmívat za ten podivný konec. NHL si ho bude pamatovat pro upřímnou radost po každém gólu. Fotografie s „hubou dokořán“ byly proslulé. Málokdo uměl mužstvo tak strhnout.
Byl to ale i smolař. Třeba když si vymohl odchod do Anaheimu zrovna před rokem, v němž jeho oblíbená Tampa Bay vyhrála Stanley Cup. I proto mu slovutná trofej nebyla souzená.
I tak je ale třeba říct: Byl to jeden z nejlepších českých útočníků, kteří brázdili NHL. Zámořská liga ztrácí velkou osobnost.
