Neříkám, že bych okamžitě pro čtvrtfinále sáhnul k jménu Petr Mrázek. Ale zase to není tak, že bych ho šmahem ze hry vyřadil. Proč? Na základě toho, že proti Švýcarům pustil laciný gól? To ano. Ale on je přesně typ brankáře, který se po horším zápase dokáže skvěle oklepat. Což je jeho největší devíza v kariéře. Navíc na šampionátu chytal proti elitním soupeřům. Kanadě, Finsku, Švýcarsku. A co Pavel Francouz? Odchytal partie proti Bělorusům, Norům, Francouzům.
Hokej se sice vyrovnává, to jistě, tohle rčení na nás útočí ze všech stran. Někdejší litvínovský brankář na šampionátu ještě neprohrál, ale vezměte si, že Norové na něj vypálili desetkrát, Bělorusové sedmkrát (z toho jednou inkasoval).
Až Francouzi ho víc prověřili. Celkově si tady neprošel až takovým testem, aby se mohlo bezprostředně po posledním utkání skupiny říct, že právě on je adeptem pro klíčovou bitvu.
Mrázek nemá úchvatnou sezonu v NHL, to je pravda, Ale pořád chytá nejlepší ligu světa. Má dny, kdy připomíná Dominika Haška v dobách největší slávy.
Jestli někdo umí zapomenout na špatný zápas, je to on. Přesně jako v utkání s Finy, které si nakonec podmanil vychytanými nájezdy. Proto by Mrázek měl být stále ve hře o to, aby se dostal do branky. Byla by chyba ho lacině odepsat.
