KOMENTÁŘ ZDEŇKA JANDY | Mrkněte na jeho reprezentační čísla. Z aktivních hokejistů nenastřádal nikdo jiný tolik utkání ani gólů. Jeho bilance budí respekt. Tři olympijské turnaje, osm šampionátů, Světový pohár. Vrcholný podnik v lotyšské Rize se každopádně obejde bez něj.
Šok? Až tolik ne. Věk nezastavíš. Útočníkovi Romanovi Červenkovi je pětatřicet, trend omlazování je neúprosný. Zájem o něj paradoxně není v době, kdy prožil z individuálního i týmového hlediska ve Švýcarsku jednu z nejlepších sezon, navíc mu drží zdraví. Jistě by nebyl jen do počtu, ale kouč Filip Pešán věří jiným, což je jeho právo. On má hlavní zodpovědnost.
On si vybírá vyvolené, jimž věří. O tom není pochyb, tak je to správné.
Ale proč zkraje týdne veřejně zmínil, že je reprezentant se 157 starty ve hře o mistrovství, přitom se mu pak vůbec neozval? A jen suše v jedné větě na novinářský dotaz oznámil, že už je ze hry? Jemu osobně ani slovo?
Po tom všem, co pro reprezentaci mistr světa z roku 2010 udělal, si minimálně slušnostní telefonát zasloužil. Když už si v médiích mohl přečíst, že o něm trenér uvažuje, měl mu pak dát osobně vědět, že už je ze hry. Stačil jeden telefon, Červenka by to jistě pochopil. Nikdy se nikam sám necpal.
Takhle se respekt k hráči jeho formátu neprojevuje. Vždyť za národní tým odehrál víc utkání i než Robert Reichel nebo Jaromír Jágr.
Respekt si naopak zaslouží Červenka. Sám to komentuje s nadhledem, bez silných slov. Bez zášti. I v tomto případě ukázal formát.
Národní tým nikdy nenechal ve štychu, málokdo jako on reprezentoval za každých okolností. Nekoukal, jací hráči jsou k dispozici, nespekuloval, jestli z toho bude úspěch, nebo ne. Vždycky byl připravený pomoct a přijal jakoukoliv roli.
Pro fanoušky byl často hromosvodem, mnohdy nezaslouženým. Tak nějak se stalo koloritem, že pokud se nedařilo, může za to on. Ani tím se nenechal otrávit a kdykoliv o něj trenéři projevili zájem, vždycky kývl. I dál mluví o tom, že nechce vyhlašovat žádný reprezentační konec.
Ale i kdyby už nikdy národní dres neoblékl, stopu zanechal nesmazatelnou.
Díky za ni.
Témata:
reprezentace, blog, roman červenka, zdeněk janda, sport, Švýcarsko, hokej, Rapperswil-Jona Lakers, Hokej na Heureka.cz
Související články
