Deník fotoreportérky, den sedmý: Rio? V jednom kole od rána do noci

Ráno vstávání v 6:30. Nerada vstávám, takže utrpení. Rychlosnídaně. Ty skvělé čerstvé housky co mi před týdnem tak chutnaly a dala jsem si klidně dvě, už nechci ani vidět. Fofrem na bus do MPC. Včera jsem si tam ve skříňce před cestou do českého domu nechala čtyřkilo (takový ten obří objektiv co je velký, těžký a drahý jako "prase"). (úsměv)

 V MPC rychle pro objektiv a rychle zpátky na bus, který mě zaveze do areálu, kde se vesluje. Šup, šup, jezdí jednou za hodinu. Stihla jsem ho a už jsem v narvaném buse… Aha, nevšimla jsem si, že je zataženo... Aha, už prší. Aha, pláštěnka na mě i na objektiv zůstala ve skříňce. Cestou mam o zábavu postaráno. Nejen že konečně můžu taky zavolat domu, přemýšlím a doufám, že přestane. (úsměv)

 Dojedeme k areálu, kde přesedneme na bus, který nás odveze do cíle, abychom mohli vyfotit start našich veslařů. Ten start, který jsem už jednou nestihla, kvůli tomu, že mi ujel bus. Teť mi žádný neujel. Ale ten, ve kterém jsme seděli, jet naopak nechtěl.

Až v 9:40 a Ondra Synek startoval v 9:50. V buse jsme od 9:30 úplně sami. Přemlouvání nezabírá a dřív pan řidič prostě nevyjede. Když vyjel, vystupujeme cca za půl minuty, protože jsme vjeli do zácpy a teď budeme mít co dělat, abychom stihli alespoň vyfotit dojezd. Pan řidič nám otvírá dveře, trochu poprchává, běžíme na RTG prohlídku, předbíháme všechny, co se nechají, prší krapet víc.

Počasí jako na apríla

Vcházíme do areálu a běžíme na fotopozice do cíle. Tahle cesta je pod střechou tak nevím, jak moc prší... Jsme na místě a prší docela dost. Ondra Synek už podle světelné tabule vyjel. Z báglu si vytahuju bundu a zoufale ji házím pres foťák. Leje jako z konve.

Paráda, tohle prostě nevymyslíš. Jsem promočená, Ondra dojíždí, projede kolem nás, raduje se, zamává na publikum, odjíždí. Běžím se úplně mokrá schovat. Voda mi teče z hlavy do očí a moc toho nevidím. Jsem schovaná a vyjíždí Mirka Knapková, jdu na místo, poprchává. Dojela a vychází sluníčko, no není to tady zábavný? Řeknete mi, kdo z Vás mi tenhle program objednal? (úsměv)

Poslu par fotek, snažím se usušit a za chvíli vyrazím od veslařů do MPC, protože odpoledne bude photoshooting našich medailistů na pláži Copacabana. A to bylo naprosto boží. Boží fotky, boží zážitek a pro změnu mokry džíny až nad kolena, tentokrát od oceánu. (úsměv)

Na fotky se fakt těšte, bude to snad paráda. Pak zase rychle zpátky do MPC. To už je tak pro představu kolem čtvrté odpoledne. Odtud na tenis a pak na plavání a pak na tenis. No, je půlnoc a já za šest hodin musím vstávat, protože jedu na veslování. Poslední tenis nedávám. Teď sedím v buse a jsem v klidovém režimu těsně před režimem spánku.

Unavená nejsem, hlad už taky nevím co je, ale jediné, co mě tady štve je, ze mě už fakt mega bolí záda. No holt nic není zadarmo. Jo a pak mě ještě štve, že když si fénuju vlasy, trvá to strašnou dobu, protože tu mají menší napětí. A taky mě štve, že tu mají strašně tenký toaleťák, kterého si musíte utrhnout aspoň tri metry aby to k něčemu bylo a navíc byste ten papír neměli házet do záchodu… No proste příběhy z Ria člověk jen tak nevymyslí. (úsměv)

Fakt jsem už úplně KO, nevidím na to a usínám, ale přikládám fotku od kolegy z MF Dnes Michal Sváčka, jako důkaz, že tu i něco čas od času vyfotím a pořád nejezdím busem ze strany na stranu a nepíšu román.

Zatím. (úsměv)