PŘÍMO Z DAUHÁ | Když je fit, je pro soupeřky hrozbou. Překážkářka Zuzana Hejnová se úterním rozběhem pustí do své kampaně na MS v Dauhá a je připravena. Zdravou jí drží její oblíbená jihoafrická fyzioterapeutka Anna Sophia Venterová, která ji zpracovává na masérském stole, používá v Česku zapovězenou akupunkturu jehličkami. A radí jí pít neobvyklý nápoj.
Zatímco vloni na ME v Berlíně vás všechno bolelo, teď jste fit. Jak na vás vaše fyzioterapeutka pracuje přímo na MS?
„Já jsem téměř každý den na stole, pořád se mnou něco dělá. Jednou masíruje, jednou jehličky, jednou TEKAR, jednou rázovku, takže pořád něco. Staráme se o to po každém tréninku. Hned zaledujeme a potom jdu hned na stůl. Myslím si, že je už potřeba se o ty achilovky hodně starat, aby to vydrželo v nějaké snesitelné pozici.“
Jak snášíte akupunkturu?
„Mám k tomu velkou důvěru. Samozřejmě to není nic příjemného, zabolí to, ale dá se to vydržet. Myslím si, že konkrétně mně to pomáhá hodně. Když mi někdo sáhne na lýtka, tak na omak je mám úplně volné, svaly povolené. Ale v hloubce tom mám stažené a ty hluboké svasmy mi tahají za achilovku. To vlastně nejde moc ničím jiným povolit než právě tou jehličkou, která zasáhne i ty spasmy.“
Neměla jste z téhle terapie ze začátku obavy?
„Asi ani neměla. Musím říct, že obecně nemám strach z jehel, jako někteří lidi, kteří se klátějí, když jdou na odběr krve. To nevím, co bych dělala na dopingu, vzhledem k tomu, že chodím docela často. (smích) Nemůžeme mít strach. U ní jsem se s tím setkala úplně poprvé někdy v roce 2008, kdy jsem začala jezdit do Afriky. Hned poprvé mi ty jehličky dávala a musím říct, že jsem se nebála. Hned jsem měla pocit, že mi to pomáhá.“
Jak se pak člověk cítí?
„Když sleze z toho stolu, tak se necítí moc dobře, svaly jsou podrážděné tou jehličkou. Jak má člověk nastavený nějaký tonus ve svalech, tak to není ideální. Ale druhý den člověk vůbec nic necítí a cítí se líp.“
Vaše fyzioterapeutka taky hodně dbá na doplňování tekutin…
„Ona má teda různé vychytávky. Vždycky koukám, co má speciálního. Má pro mě různé rehydratační nápoje, což si myslím, že je tady v tom teple dost důležité. Po tréninku mi třeba doporučila, abych přišla na pokoj a dala si trochu čokoládového mléka, což bych mě asi nikdy nenapadlo. Ona říkala, že je tam všechno, co to tělo potřebuje, a že je to takový regenerační drink. A tím, že je to čokoládový, tak je tam trochu i cukru a doplní se tím energie.“
Jak se vám líbí, že o vás Venterová mluví jako o ferrari?
(smích) „Ono to vzniklo, že jsme byli v Africe a tam je oštěpařský trenér Tershi (Terseus Liebenberg) a on to tam má celé na starosti. Prostě se se mnou baví a říká: Já tady vidím spoustu aut, ale jenom jedno ferrari. Tak jsem se začala hrozně smát. A ona to od něj přejímá, to je vtipný…“
Je pro vás známka důvěry, že vaše fyzioterapeutka spolupracovala s Caster Semenyaovou nebo Waydem van Niekerkem?
„Určitě jo a vždycky je důležité, jak to člověku sedne a na co je člověk zvyklý. Já jsem si ji v Africe vyzkoušela několik let, vždycky mi tam pomáhala během celého soustředění a byla jsem v pohodě. Takže jsem šťastná, že mě vlastně celou sezonu drží v podstatě zdravou. Určitě je to spojené i s psychikou. Tím, že jezdila s Caster a ta byla v podstatě pořád zdravá, a teď se stará o Niekerka.“
Co forma, už je tu?
(úsměv) „Já myslím, že jo. Cítila jsem se opravdu výborně. Zaběhla jsem časy, které jsem celou sezonu na tréninku nezaběhla. Určitě k tomu přispívá i to teplo, ač je obrovské, tak svaly se lépe prohřívají a jsou pružnější a o to rychleji se běhá.“
Jakou taktiku máte pro úterní rozběh?
„Rozběh bych chtěla běžet tak, abych ušetřila co nejvíc sil. Půjdu to v rámci rozcvičení. Takže si myslím, že se nebudu cítit úplně nejlíp, ale pošetřím tím hodně sil.“
Platí, že pomýšlíte na medaili?
„Stále platí. Uvidíme samozřejmě po rozběhu a po semifinále se ukáže víc. Musím to brát krůček po krůčku, potřebuju hladce postupovat. A až budu ve finále, tak se můžeme bavit o tom, jestli pomýšlím na medaili.“
Byla jste se podívat na hlavním stadionu?
„Byla jsem tam na Víťu Müllera, když běželi kluci semifinále překážek, a na mix štafetu, protože jsem věděla, že je to poslední den, co se tam můžu podívat. Líbí se mi moc. Samozřejmě je blbý, že prostě nechodí diváci, že jich tam je málo, že někoho představují a oni ani nestleskají, nepodporují. Myslím, že tohle závodník potom na ploše nevnímá.“
Jenže v neděli při ženské stovce na stadionu nebyl skoro nikdo…
„Viděla jsem to, je to hrozně smutný. Je prostě otázka, jestli takovéhle vrcholné akce dávat do těchto zemí. Kdyby to bylo někde v evropské zemi, tak by o to byl mnohem větší zájem. Je to prostě velká soutěž, a když nepřijdou diváci, tak je to takový smutné.“
Bude sledovat večerní finále mužských překážek?
„To budu určitě koukat. Uvidíme, jestli to budou někde dávat. Ještě se nám povedlo trochu začarovat s IP adresou a sledujeme i český přenos, což mám radost. Věřím Warholmovi, ten se zdá takový nejsuverénnější a bude to zase velký boj s Benjaminem.“
Přejete Warholmovi?
„Přeju. Je to teda šílenec, na můj vkus je hrozně vyhecovanej na startu, ale je to velký bojovník. Už jenom to, že je to Evropan, bílý na sprintu, mám velký obdiv.“
Co říkáte na tzv. block cam, kameru, která na startu stovky zobrazuje závodníky zblízka před startovním výstřelem?
(smích) „Je to strašný, je jim pomalu vidět do nosních dírek. Zrovna jsme si říkali, že je to hrozný pohled. Doufám, že to u nás nebude.“
Vnímala byste tu kameru, kdyby byla i při vaší disciplíně?
„To člověk nevnímá, každý se soustředí jen na ten start. Někdo kouká na čáru, někdo před sebe. To by bylo asi špatně myslet na to, jak teď zrovna vypadám pro diváky zespoda.“
Související články
