Špotáková: Nedělala bych z toho tragédii. Ogrodníková vzala lék na bolest a plakala
PŘÍMO Z DAUHÁ | Barbora Špotáková, Irena Šedivá i Nikola Ogrodníková se sešly na ploše Chalífova stadionu na kus řeči hned poté, co se historický postup tří českých oštěpařek do finále MS, proměnil ve tři zmařené šance.
„Každá jsme zhodnotily, co se stalo. Irča říkala, že se nějak necítila, já jsem se cítila dobře, ale nehodila jsem nic. A Barča taky, že skákala a potřebovala běžet níž,“ líčila Ogrodníková.
Byl to jeden závod, ale pro každou z nich úplně jiná situace.
Špotáková toho už vyhrála tolik, že je bez diskuse nejlepší oštěpařkou historie. Byl to její druhý návrat po mateřské pauze, po sezoně vyplněné bolestí achilovky.
Ogrodníková zažívala rok jako čerstvá vicemistryně Evropy. Po jarním životním velehodu se jí tělo rozpadlo. Nejdřív záda, pak kyčel, lýtka. Po loňské medaili ale i tak chtěla další úspěch. Na svém prvním MS.
Šedivá se na svůj také premiérový šampionát dostala na poslední chvíli.
Po třech pokusech se ale všechny sešly v jednom hloučku. Bez užšího finále, bez mety šedesáti metrů.
„Jsem trošku uzavřenější, vlastně jsem nic neříkala. Bára se nás snažila povzbudit, říkala, že to bude dobrý. Byla motivátor, Nikola plakala. Já držela emoce v sobě,“ popisovala Šedivá.
Špotáková byla už ve svém šestém finále světového šampionátu a zatím jen jednou se nedostala mezi nejlepších osm. Bylo to před čtyřmi lety v Pekingu v sezoně, kdy chtěla celému světu dokázat, že její rozhodnutí opustit kouče Jana Železného a řídit si přípravu sama, bylo správné. Teď v Dauhá se na neúspěch dívala s vědoucím nadhledem. A nabídla ho i parťačkám ze smutné české skupinky.
„Já jsem řekla, jde se dál. Holky říkaly, co říct? Jde se dál, je to dobrý,“ vyprávěla Špotáková „Já už tady nejdu na mistrovství světa dál, to bylo moje poslední finále. Hezký. Se třemi Češkami ve finále. Já bych z toho prostě nedělala tragédii. Je to opravdu historický úspěch, že jsme tři ve dvanáctce. Věřím, že dneska byl špatnej večer, a že budou lepší.“
Určitě, musí být. Tentokrát šlo všechno špatně od prvního hodu Nikoly Ogrodníkové, která měla házet jako první ze všech. Jenže se jen rozeběhla, pak oštěp stáhla dolů a proběhla s ním přes odhodovou čáru.
„Tam byla chyba, že jsem přenesla moc pozdě za přenosovou značkou, takže jsem věděla, že už jsem moc blízko u čáry. Nemělo smysl odhazovat, protože bych stejně přešlápla,“ vysvětlila Ogrodníková. „Po kvalifikaci mě hodně bolela záda. Dneska jsem si vzala prášek na bolest, ještě mi to zatejpovali. Ale já jsem to nevnímala. Jak je člověk v adrenalinu, tak jsem věděla, že je to jenom maso, co mě bolí, že se s tím nemůže nic stát.“
Šedivá strávila poslední týdny sezony marnou snahou po limitu pro Dauhá. Nakonec se do Kataru dostala díky pozvání IAAF, ale síly jí na konci sezony chyběly.
„Byla jsem špatná a nevím proč. Asi jsem byla nervózní, těšila jsem se, ale prostě mi hrozně došlo. Tohle musím zlepšit, aby mi nedošly síly, když příště dostanu takovou příležitost,“ plánuje pro příště. „Před rozběhem jsem cítila, že mám nohy jak ploutve. Nechci se vymlouvat, ale musím být silnější, abych to příště ustála jako jiné holky.“
