Po halovém mistrovství Evropy atletický šéftrenér Tomáš Dvořák chraptí z toho, jak z tribuny povzbuzoval reprezentanty, kteří mu udělali hodně velkou radost. Věří, že spokojený bude i po letním mistrovství světa v korejském Tegu, kde však konkurence bude docela jiná.
Sám patřil mezi atlety jedné silné generace, která zatím čeká na plné vystřídaní. Trojnásobný mistr světa v desetiboji Tomáš Dvořák, nynější atletický šéftrenér, se však mohl po úspěšném halovém mistrovství Evropy usmívat. „Rozhodně teď přichází silná generace,“ říká.
Pole českých nadějí na umístění ve špičce je pro nadcházející velké akce široké. Kdo z něj však má podle vás potenciál nahradit silné osobnosti, mezi něž jste patřil vy, Jan Železný či Roman Šebrle? Kdo by mohl být třeba jako oštěpařka Barbora Špotáková?
„Bára hraje prim. Ale já bych úplně nezatracoval ani Romana. V létě to bude trochu jiné kafe, ale pořád je to závodník par excellence. Neříkám, že bude mít medaili nebo bude do nějakého umístění, ale bude na mistrovství světa vidět. Pokud vydrží zdravý a ve formě, v jaké se ukázal.“
Váš někdejší soupeř je však na vrcholu už dlouho. Kdo by mohli být další nástupci?
„Musejí ještě dorůst. Výškař Jarda Bába má slušně našlápnuto, pokud ustálí výšky, na kterých skákal teď v Paříži. Za ty se medaile rozdávají. Na evropském šampionátu teď nebyli dlouzí vrhači. Mimo Báry Špotákové se i muži oštěpaři ukážou v dobrém světle. Loni to už bylo na spadnutí, ale Petrovi Frydrychovi nevydrželo zdraví. Věřím, že letos udělají vše pro to, aby zdravý byl. Bude to jeden z těch, kteří ponesou zástavu.“
Od nastupující generace se čekaly velké úspěchy už loni na ME v Barceloně, nicméně tehdy atleti často ještě bojovali s tlakem. Co je potřeba, aby dospěli k tomu, že si dokážou udělat osobák nebo předvést nejlepší výkon sezony na vrcholné akci?
„Když se někdo závodníkem narodí, má to jednodušší. To je případ Romana Šebrleho, Denisy Rosolové, Barbory Špotákové, překážkářky Zuzky Hejnové. U ostatních je to otázka sebedůvěry, opory o výkon, zdraví, zázemí. A takových lidiček je v ročnících, které teď dozrávají, docela dost. Bude záležet, jak se s tím srovnají. Nemám strach o to, že bychom se měli v Tegu na misitrovství světa ztratit.“
Ovšem počítat se čtyřmi medailemi jako v hale by bylo z říše snů...
„Ale stát se to klidně může. Nicméně svět je v disciplínách, kde teď měli naši medaili, trochu někde jinde. Ač je třeba Petr Svoboda excelentní v Evropě, třeba s Davidem Oliverem se letos nepotkal. Má našlápnuto k tomu, aby se do finále podíval a popral se o to. Překážky jsou trochu jiná disciplína, sám to zjistil loni. A Slovák Igor Kováč, ač s osobákem o trochu lepším (13,13, Svoboda 13,27), si přivezl medaili z mistrovství světa (bronz z Atén 1997). Stát se může ledacos. To platí třeba i na osmistovce. Ta zrovna na velkých závodech není úplně o tom, na co člověk má, ale jak je mazaný. Mistrovství světa je prostě trochu jiný závod. Ale myslím si, že může být stejně potěšitelný jako teď halový šampionát evropského kontinentu.“
