Konečně se vyhoupla na nejvyšší stupeň vítězů. Oštěpařka Barbora Špotáková poprvé v sezoně triumfovala a taky překonala hranici 65 metrů, když zvítězila na Memoriálu Josefa Odložila. „Ale mohla jsem hodit dál, to je jediná malá černá šmouha na závodě,“ říkala.
Cítila se skvěle, v rozhazování se jí dařilo, počasí bylo příjemné a diváci jí byli nakloněni. Přesto se oštěpařka Barbora Špotáková nemohla v soutěžních hodech na Odložilově memoriálu trefi t tak, jak chtěla. Poslední hod však poslala do vzdálenosti 65,77 metru a zařadila se na třetí místo letošních tabulek za Slovinku Ratejovou (65,89) a Rusku Abakumovovou (65,81), ale před Němku Obergföllovou (65,48), s nimiž se o víkendu utká na mistrovství Evropy družstev.
Oddychla jste si, že už jste konečně vyhrála?
„Kdyby se to nepovedlo, byla bych už hodně naštvaná. Ale já nejsem nikdy úplně pořádně spokojená, tedy asi kromě olympiády v Pekingu. Výkony byly poměrně vyrovnané, ale žádný pokus neulétnul. Ale to, že se lepším, je příslib do budoucna. To je příjemné. Vyházím se z toho a budu postupně přidávat centimetříky. Třeba se to na konci srpna doplazí k sedmdesátce.“
Jako v olympijské sezoně?
„Kéž by to tak bylo. Cítím, že mám hrozně moc natrénováno, stejně jako před Pekingem. Nebo víc. Akorát to musí trochu dozrát. Christina Obergföllová nebo Maria Abakumovová jsou vždycky velmi dobře silově připravené, to jim svědčí. Naopak já se potřebuju trochu uvolnit. Když jsem nabušená, moc mi to nejde. O to déle mi to trvá po soustředění v Africe, kde jsme dva měsíce trénovali dvoufázově. Než všechno dozní, trvá to dva měsíce. Věřím, že pokud zůstanu zdravá, bude to do budoucna bezva.“
Nejlepší hod jste předvedla posledním pokusem. Byla jste už naštvaná?
„Říkala jsem si, že prostě musím. Cítila jsem se velice dobře, v rozcvičování jsem házela jeden hod za druhým za šedesát metrů úplně lehce a pak jsem prostě měla trochu problémy s technikou. Při posledním pokusu jsem chtěla hodit světový výkon roku. Nechybělo tomu moc. Trpělivost je hlavní vlastnost atleta, takže vytrvám a budu dál trpělivě přidávat centimetry.“
Už se srovnáváte se změnou techniky?
„Je to lepší a lepší. Teď jsme měli docela dobrý trénink, ale ještě jsem to v závodě nedala úplně stejně jako na něm.“
Pomohlo vám i to, že jste na Odldožilově memoriálu neměla konkurenci nejlepších soupeřek jako na „malém mistrovství světa“, jak jste střety na větších závodech nazvala?
„Přesně. Soupeřky tu jsou kvalitní, ale není to největší špička, kde rivalita je obrovská. Tady je to moc příjemné. Diváků je tak akorát, podmínky výborné, na domácím stadionku jsem celkově se závodem spokojená. A dobře naladěná na mistrovství Evropy družstev. To je důležité. Tam na sobě máte reprezentační dres, což člověku dodá síly navíc. Rivalita se tím zvýší, jede se naplno a hází se poměrně kvalitní výkony. To bude velká bitva. Budu muset přitlačit. Rozjíždění nebude možné.“
Související články
