Nezávodil téměř dva měsíce, naposledy na Diamantové lize v Birminghamu na začátku července. Trápily ho zdravotní potíže, potřeboval najít formu, a tak se oštěpař Petry Frydrych raději stáhl, aby se teď na mistrovství světa mohl předvést stejně dobře jako když na úplném začátku sezony vyhrál závod Diamantové ligy.
„Natrénovali jsme dobře a tady to už jen šolícháme. Poslední dny neděláme prakticky nic, takže už se člověk spíš nudí. Házecí oštěpařské tréninky mám dobré. Akorát to spaní,“ říkal před čtvrteční kvalifikací, v níž se objeví kompletní skupina trenéra Jana Železného – ve čtvrtek nad ránem noci středoevropského času Barbora Špotáková a Jarmila Klimešová a odpoledne pak vedle Frydrycha také Jakub Vadlejch a Vítězslav Veselý.
Copak, nemůžete v Tegu spát?
„Usínám ve tři ráno, na snídani chodím v jedenáct, ve dvanáct. Ale zase je dobré, že jídelna je v atletické vesnici otevřená pořád. Jsem tam čtyřikrát pětkrát denně, po kouskách vždycky chodím na svačinky. Až pak jdu na večeři a nesním nic. Aspoň se člověk moc nepřejí.“
Takže chodíte na jídlo z nudy?
„Asi tak. Taky trochu.“ (směje se)
Máte alespoň výhodu, že narozdíl od dalších sportovců máte kvalifikaci až večer.
„Určitě. Tyčkař Honza Kudlička nebo diskař Honza Marcell chodili spát už v deset večer, což by pro mě bylo nemyslitelné. Honza Marcell vstával celou dobu v šest, aby si zvykl na to, až půjde na kvalifikaci. To my naštěstí řešit nemusíme. Třeba v pondělí jsem šel na snídani v jedenáct a potkal jsem tam Kubu i Víťu, taky zrovna vstávali. Minule jsem rozlepil oči ve 12.03, šel jsem tam a taky tam byli.“
Stejně jako v Praze na ubytovně i na závodech sdílíte pokoj s Vítězslavem Veselým. Nelezete si už někdy na nervy?
„Ne, vůbec. My jsme byli ze začátku hodně odlišní. Teď jsme se od sebe naučili, že nic neřešíme. Je to taková harmonie. Když se někdy na sebe naštveme, vyměníme si tři slova a jedeme dál. S málokterým kamarádem jsem dosáhl takového stavu. A navíc jsme skoro všichni kluci společně. To je jedna z věcí, které se mi tady fakt líbí.“
„Je to docela dobrý, v obýváku se to dá, ale v pokojích nemáme věci kam moc dávat. Velké kabely nikdo ani nevybaloval. Když jdu okolo pokojů, občas něco už trochu zavane, ale spíš se tam válejí hlavně flašky od vod.“
V trénincích se prý vedlo celé vaší skupině. Jak jste na tom?
„Jestli to můžu prásknout, tak Kuba Vadlejch má už asi pět tréninků po sobě 83 metrů lehce, na toho jsem hodně zvědavý. Ukáže se, jak se s tím popere. A já se už těším na kvaldu, koncentruju se na ni jako na první závod.“
Jak daleko létal oštěp vám?
„Před týdnem jsem hodil 73, což je na mě hodně dobré. Byl to můj druhý nejlepší letošní trénink. My jsme s Kubou odlišné typy, pro mě je to skvělé. Já jsem vyloženě závodní typ, kdybych to na tréninku chtěl naprat, oštěp daleko nepoletí.“
U Vadlejcha je to naopak, že?
„Doufejme, že tady ne.“
Jak jsou na tom vaše záda, která vás trápila?
„Jsou dobrá, drží. Každý oštěpařský trénink na ně sice trochu naloží, zvlášť teď jsem tomu přidal. Ale vždycky využiju maséra. Záda nebudou to, co mě bude v závodě omezovat. Aspoň doufám.“
Barbora Špotáková mluvila o tom, že je třeba se na stadionu nepřehecovat, házet uvolněně. Jak to udělat? Zvlášť, když jste měl tak dlouhou pauzu.
„Od toho mám trenéra, který mě na to mentálně připraví. Není to můj první velký závod, doufám, že z toho tak vykulený nebudu. Trenér říkal, že i když byl šampion, měl největší strach z kvalifikace, na tu se připravoval stejně jako na hlavní závod. Nebudu říkat, že mám obavy, ale neberu jako samozřejmost, že závod (finále) je až v sobotu.“
Jaký máte recept na to dát se před závodem do pohody?
„Záleží, jak se člověk cítí fyzicky, jak je to na tréninku. Když cítíte vnitřně, že je to dobré, pohoda se ubírá i do normálního života. Já se teď cítím dobře a doufám, že jsem nic nepodcenil.“
Související články
