Špotáková: Holka, nebo kluk? Víme, i jméno už máme vybrané!
Zatímco ostatní oštěpaři mají tradiční soustředěni v Jižní Africe, ona zůstává v Česku. Je olympijskou vítězkou, přesto netrénuje. Barbora Špotáková si užívá mateřské dovolené, přiznává, že kvůli volnému času začíná vařit a zná i pohlaví svého budoucího prvorozeného dítěte. „Vím, že se na návrat budu těšit, ale v tuto chvíli mě ruka po oštěpu nesvrbí,“ přiznala.
Jak vnímáte ten klidný režim oproti minulým rokům, v nichž jste se touto dobou připravovala na sezonu?
„Je to nezvyk, to je jasné. Je to něco jiného, ale cítím, že už jsem ten odpočinek potřebovala. Sedm let v kuse top sportovní přípravy, to je docela dost. Rychle to ale utíká. Nemám sice problém s tím, že by mě svrběla ruka a potřebovala bych házet, ale věřím, že se zpátky budu těšit. Třeba už jen to, jak se budu moci proběhnout, protože to už teď moc nejde.“
Snad nejste jen zavřená doma?
„Ne, ale už to jsou takové rychlejší procházky. Ale jak teď byla ledovka, tak jsem byla vůbec ráda, že jsem mohla někam jít. To mi trochu vadilo.“
Jak se změnily vaše dny? Místo soustředění je najednou mateřská.
„Jsou podobné, přestěhovala jsem se totiž do přírody. Před snídaní stále chodím ven, ale místo běhu jsou to jen procházky. Pak si odpočinu a místo tréninku jdu péct nebo vařit. Fakt, učím se a zkouším to. Nic na tom není. Dříve jsem na to moc neměla čas, ale teď se realizuju a baví mě to. Je ale vidět, že mě jednodušší věci více zmáhají. I když oproti soustředění bývám pořád večer unavená méně.“
Je těžké najednou na sebe dávat větší pozor?
„Ano, musím trochu přemýšlet, co dělám. Ono si to řekne samo, ale jde o ten jeden trhaný pohyb, A to, že člověk už nemůže běhat, se pozná lehce.“
Jak se připravujete na očekávanou šťastnou chvíli?
„Nějak extra ne. Musím říct, že bych měla začít vybavovat pokojíček a další praktické věci. Na to je ale březen a pak ještě dva měsíce, takže času dost. Snažím se žít zdravě a dělat všechno dobře. Když navíc bydlíme v přírodě, člověk občas udělá dříví a na jaře bude na zahradě také práce dost.“
Víte už, zda to bude kluk, nebo holka?
„Jistě, to je důležité. Přijde mi dobré během toho těhotenství s miminkem komunikovat a už ho nazývat vybraným jménem, neříkat mu jen „to“. Přijde mi to lepší. Jméno už máme vybrané a přišlo mi, že si ho miminko vybralo samo. Má na to své techniky.“
A pohlaví dítěte je tedy vaším tajemstvím?
„Ano, to si nechávám pro sebe. Neříkám to ani mamce, neřekli jsme to vůbec nikomu. Takže ostatní to tipují a my jen držíme poker face.“
