Kudlička o děleném bronzu: Stříbrná medaile by byla ještě hezčí
PŘÍMO Z CURYCHU | Dvě medaile z vrcholných akcí v jednom roce slaví tyčkař Jan Kudlička. Po bronzu z březnového halového mistrovství světa v Sopotech dnes vybojoval medaili stejné hodnoty na evropském šampionátu v Curychu. Za výkon 570 centimetrů se o ni podělil s Francouzem Kévinem Menaldem.
Jak se vám líbí medaile?
„Placka je pěkná, ale stříbrná by byla hezčí. Je to paradox, letos jsem udělal už druhý bronz, ale není to euforie jako v Sopotech.“
Proč ne?
„Cítím, že to tady mohlo být lepší. Prali jsme se s větrem a na druhém pokusu na pěti sedmdesáti chybělo jen trošku a viselo by mi na krku stříbro. Když bojujete s Lavilleniem, je ve hře jen stříbro a bronz.“
Kde se ztratilo stříbro?
„Mrzí mě druhý pokus na pěti sedmdesáti pěti, tam to bylo těsné. Chybělo deset centimetrů, už to bylo lepší, už jsem věděl, kde jsem.“
Co se stalo při závěrečném skoku, kdy jste se uprostřed rozběhu zastavil?
„Nechci nic říkat proti rozhodčímu, domluvil jsem se s ním a odkýval mi, že mě pustí, až po štafetě. Poprvé v životě se mi stalo, že bych se v půlce rozběhu zastavil. Když chci skočit, skočím. Ale teď přišel takový poryv větru, že jsem musel zastavit. My, co skáčeme na jeden nádech, máme problém. Dostaneme se do kyslíkového dluhu.“
Doceníte tu medaili časem?
„Je fajn, že jsem během jednoho roku získal dva bronzy. V Sopotech jsem skočil 580 a byl jsem šťastný. Teď mám zase na krku bronz a nejsem úplně nejšťastnější, šance být druhý tady byla. Ale jo, jsem spokojený. Kolik lidí udělá dva bronzy za rok? Sezona byla dobrá.“
Akorát, že jste ji celou nevydržel zdravý, že?
„Venkovní sezona byla poprvé v životě poznamenaná malými výpadky. Ale jsem strašně rád za profesora Koláře. Nevím, jak to dělá, ani to vědět nechci, ale když to tak bude dělat dál, tak je to jenom dobře.“
Byly to pro vás při závodě nervy?
„Já jsem si ten závod dneska šel užít a užíval jsem si ho. Rozskakování bylo o poznání lepší než v kvalifikaci. Říkal jsem si: Jo, pohoda, založil jsem 550. (Kudlička se dívá na svou medaili, kde je vyrytý jeho finálový výkon). Kdyby tam bylo 580, bylo by to lepší. Byl by to posun jen o jedno místo, nicméně stříbrná medaile je hezčí. Máme před sebou ještě jednu Evropu, v Praze v hale, tak třeba tam...“
